Víte o tom, že vám chybí nadhled? Je vám líto, že se někdy necháte zbytečně unést, a zpětně vás to mrzí? Jste si vědomi toho, že se příliš trápíte titěrnostmi, na kterých za pár let nebude záležet, a tudíž marníte energii, přítomnost, zdraví? Štve vás to a chcete to změnit?
Když jsem psal tištěný FC Kurz Jak být psychicky odolnější, uvědomoval jsem si, v jak náročném světě a v jak stresující době žijeme. Přináší mnoho interakcí, a tedy ran, mnoho problémů, a tedy zkoušek, mnoho proher, a tedy inspirací těch, kteří to zvládli či nezvládli před námi. Ti, kteří to zvládli, často potřebovali nadhled (viz Jak po ráně žít dál: 20 návratů k (sebe)lásce Květy Fialové).
Co je to nadhled? Čím je tvořen? Jak se učí a dosahuje?
Jeníčkův příklad
Protože pohádky jsou první studnice moudrosti, které se mají zafixovat v mysli dětem, odpověď na první otázku najdeme analogií v jedné z nich.
Nadhledu učí pohádka, v níž se děti ztratily v lese. Zatímco jedno, Mařenka, pláče, nevidí cestu, druhé, Jeníček, napadne vylézt na strom, a tím uvidět cestu. NADHLED totiž ukazuje cestu. Jeníček díky tomu, že se povznese nad realitu, zahlédne světýlko, znovu symbol, světýlko ve tmě. Jeníček tedy z výšky stromu vidí jak výchozí místo, kde děti jsou, potažmo jakým směrem vedou chybné cesty, tak světýlko, a jakým směrem vede naděje.
V Největším bohatství v životě píšu, že nadhled je projev moudrosti, a tedy zralosti. Nicméně moudrost není vlastnost, ale učí nás tomu život. Mimo jiné tím, že nám umožňuje poznat, že ovlivníme jenom něco, rozhodně ne všechno v životě. Čím více je překážek a bolestí, které nám i lidé uštědřují, tím více se učíme, co ještě ovlivnit můžeme, a co už ne. Potažmo, že tím, co ovlivnit nemůžeme, nemá smysl se zabývat, protože to beztak neovlivníme a jen nás to bude vyčerpávat, zejména přemítáním, co jsme udělali špatně, co můžeme udělat jinak, budeme marnit čas, síly a sebevědomí na zjišťování, že to nedokážeme změnit. Ne, my ne. Utrpení vzniká z pocitu, že musíme ovlivnit něco, co ovlivnit nemůžeme. Marný boj vždy vyčerpává.
Viz příklad Jeníčka. Nemohl za to, že se setmělo. Nemohl za to, že zabloudili v lese, který za noci neznali. Nemohl ovlivnit ani to, kde momentálně jsou. Ale mohl začít přestat marnit síly a hledat pozitivní řešení. Udělat něco pro změnu znamenalo pokusit se o nadhled.
To je vždy smysluplná cesta vpřed: Pokud situaci neovlivníme, můžeme ovlivnit alespoň svůj přístup k ní. Například: Přestat se snažit změnit jiné lidi, ale konečně se odhodlat změnit sebe.
Právě o tom je FC Kurz Jak být psychicky odolnější.
Jiní lidé
Ze Setkání a konzultací vím, jak často vás druzí lidé trápí. I proto příští dvě Setkání mají téma Jak překonat zradu (vstupenky jsou zde). Pokusím se jen o jeden ze směrů možného jiného přemýšlení.
Vy říkáte: „Trápí mě, co mi tamten člověk provádí.“
Zamyslete se: „Ale proč mě to trápí?“
Odpověď je prostá: Není to jen bolestí, kterou vám způsobil, ale i jinou bolestí, která stále pokračuje. Ta vzniká tím, že se zabýváte něčím, co nemůžete ovlivnit. Té činnosti se říká overthinking, zkrátka přemýšlíte až moc. Čím více přemýšlíte, tím více hledáte svou chybu a je jedno, jestli ji nacházíte, nebo ne. Když ji najdete, trápíte se, proč jste ji udělali. Trápíte se, protože už minulost nevrátíte. A když chybu nenacházíte, trápíte se dál, protože možná hledáte něco, co vůbec neexistuje – chyba ve vás. A v neposlední řadě se trápíte tím, že druhého člověka a jeho chování vůči vám neovlivníte.
V Jak být psychicky odolnější mimo jiné zdůrazňuji, že VY můžete ovlivnit jen to, co uděláte VY. Ale nikdy nemáte pod kontrolou to, co se rozhodnou, i vám, udělat druzí. Nemá smysl od nich očekávat jakoukoli změnu k lepšímu, když nevidíte do jejich hlavy, JEJICH momentálního rozpoložení, JEJICH nálad, JEJICH pocitů, JEJICH potřeb, JEJICH hodnot, JEJICH spádů, JEJICH mindráků, JEJICH rysů. Dosáhněte nadhledu a buďte k sobě krystalicky čistí, upřímní. Přiznejte si, že ve skutečnosti vlastně nevíte, kdo druzí lidé jsou a čeho jsou v kritických chvílích schopni.
Pokud si myslíte, že to víte, a tudíž od nich potom očekáváte konkrétní chování, nedivte se, že jste zklamáni, když se zachovají opačně, než jste si mysleli. Naopak si vzpomeňte na mě. Já to říkal, vy je NEZNÁTE. Většina lidí nezná ani sebe, většina lidí neví, čeho je v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům