Nevážili jste si člověka, který vás měl rád? Odešel a vy najednou litujete, že už ho nemáte, protože jste si teprve teď uvědomili, co jste v něm měli? Ptáte se sami sebe: „Proč jsem dříve neviděl to, co teď vidím?“ A jak zajistit, aby se to příště už neopakovalo?
Protože každý den nejméně při jedné individuální konzultaci řeším tento problém, povím Vám alespoň jednu z mentálních technik, které se hodí ve vztazích.
Jak se vzácné stává normálním
V knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem vysvětluji mimo jiného jeden z nejrozšířenějších syndromů současnosti, syndrom neviditelného člověka. Snad každý někdy zažil , že pro druhé jako by nebyl viditelný. I když zdárně plní své úkoly, druzí to nevidí. Přičemž každý to zažil i opačně – sám neviděl. Například zdraví. U člověka totiž platí, že dokud zdraví má, je schopen ho přehlížet, ba dokonce se zdravím hazardovat. Považuje ho za tak samozřejmou součást sebe, že mu už ani nepřijde vzácné. Přestane se o něj starat, protože se ho zdraví beztak drží – tak uvažuje. Ale pak onemocní. A přesně v ten moment si hodnotu zdraví uvědomí, dá své zdraví na první místo a začne o něj pečovat.
Než si znovu na existenci zdraví zvykne a poleví.
A tak pořád dokola.
Proč tomu tak je? Protože člověk je adaptabilní bytost. Dokáže si zvyknout postupně na všechno, čemu je vystaven dostatečně dlouho, pokud to nepřesáhne jeho fyzické meze. Zatímco změnu člověk vítá, stereotyp ho nudí. A tak můžete na pracovní poradě zjistit, že zatímco vy se pokaždé hlásíte jako o život a bere se to jako normální, někdo jiný se přihlásí jednou a hned je povýšen – nadřízení si ho všimnou. Cokoli trvá dostatečně dlouho, začne být běžné, všední, obyčejné, nudné. Jako by to ztratilo hodnotu. Stane se to samozřejmým. I člověk. Ten, který je dlouho po vašem boku, se může stát pro vás samozřejmostí a otravou.
A tak je opuštěn, protože „už nic nového nepřináší“.
Jak se z nudného stává vzácné
A tak na moje Setkání a individuální konzultace chodí lidé opuštění, přesvědčení o tom, že jsou běžní, všední, obyčejní, nudní, bezcenní. Že vztahu nic nepřinášejí. Uzavírají se ve svém osamění a bojí se vydat se vstříc novým vztahům. Mají pocit, že jsou nuly. Ano, toto denně řeším při individuálních konzultacích, a už mě to unavuje. Proto jednou provždy:
- Že si vás někdo přestal vážit, neznamená, že jste bezcenní.
- Že si vás přestal vážit někdo, neznamená, že si vás nebude vážit nikdo.
- Že si vás někdo přestal vážit teď, neznamená, že si vás nebude vážit za chvíli.
Stačí, aby ten, kdo si vás nevážil, poznal jiný vztah. A v něm jiné zacházení. Najednou zjistí, že to, co jste mu dávali, vůbec nebylo běžné, všední, normální, samozřejmé. Že to bylo vzácné. Že jste toho byli schopni vy, neznamená, že to bude vždy schopen každý.
Tím ten, kdo si vás nevážil, může (může, ne musí) zjistit, že chyba byla v něm. Že si dostatečně nevážil toho, co měl, ještě když to měl, ale až když to ztratil. Není první ani...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům