Připadá Vám to jako zbytečná otázka?
Je vám zřejmé, že nemá smysl se trápit?
Pak mi vysvětlete, proč se tolik lidí trápí. Proč zůstávají v situacích, které jim nevyhovují, i když své neštěstí mohou změnit.
V knize Lék pro duši vysvětluji proč. Člověk totiž není ani zdaleka tak racionální, jak si o sobě rád myslí. Nerozhoduje se primárně rozumem, ale citem.
Namítáte, že to nemůže být pravda, když jsme homo sapiens, rod člověka rozumného? Jenže toto označení jsme si přisoudili sami. A naše činy se značně rozcházejí s představou, že jsme rozumní. Chcete příklad?
Proč alkoholik tak nadměrně pije, když ví, že tím poškozuje své zdraví? Proč kuřák tak nadměrně kouří, když ví, že si tím vytváří předpoklady pro závažné onemocnění? Zdůrazňuji slovo ví. Oni to vědí. A přece to dělají. Stejně jako ti, kteří chtějí zhubnout. I oni vědí, jak zhubnout. Vědí, co mají dělat. Ale nedělají to. Proč to nedělají, když to dělat chtějí a vědí jak?
V dřívějších dobách hlavní příčinou neštěstí lidí byla nevědomost. Nevěděli, co dělat, aby nešťastní či nemocní nebyli. My už to víme. Ale stejně to neděláme. Člověk, který na cukrovku pije alkohol, nechce zemřít. A přesto dělá to, čím si ubližuje. Proč to dělá, když nechce? To je rozumný člověk?
Ve skutečnosti se lidé nemění s informacemi, ale až s bolestí. Teprve cit, který enormně trpí, je přesvědčí začít dělat nepohodlné věci. S bolestí, která zajde za snesitelnou mez, lidé přestávají být líní. Ano, až díky citu se stávají rozumnějšími.
Ihned pochopí, proč je potřeba přestat se trápit. I to, že „trápit se“ znamená „trápit sebe“.
Proměna bílého bytečku
Zdravotní problémy jsem použil jen jako jeden z možných příkladů. S každým douškem, cigárkem, soustem ukazuje člověk svoji volbu. Je tak nerozumný, že si mnohdy myslí, že se „nic nemění“. Že čím déle poškozuje své zdraví, tím více si jeho organismus zvyká. Ale to bohužel není pravda.
Na Setkání nebo individuální konzultace za mnou chodí lidé, kteří používají zvláštní slovník. Říkají: „Už dlouho se trápím. V mém životě se poslední dobou nic nemění.“ To je nepochopení trápení. Když si člověk ubližuje dlouho pořád stejně, není to tak, že se nemění nic, naopak den za dnem se mění všechno. Ukážu to na příměru.
Představte si své srdce jako malý byt. Nakonec, není to tak daleko od pravdy – srdce má dvě komory, je to taková jedna plus jednička, garsonka. A ta je zpočátku čistá, vybílená, žije se v ní krásně. Snad i proto začne lákat návštěvníky. I nepříliš ohleduplné. Jeden udělá černou šmouhu zde, druhý onde. A vy neřeknete: „Tak tohle ne! Chci mít přece čistý byt!“ A tak další den vstoupí někdo bez ohledu zase. A to se den co den opakuje. Zeptám se znovu: Opravdu se nic nemění, když denně na bílých stěnách přibude jedna černá stopa?
Jistě, postupně se změní úplně všechno. Původně útulný, bělostný, pozitivní domov se změní v obydlí stále temnější, depresivnější, negativnější. A vy v něm musíte žít.
Právě to je vaše srdce. Anebo vaše hlava. Stále více stresu, strachu, pochybností, úzkostí, která přecházejí až v deprese. Mění se všechno.
Mění se všechno
Kdo četl Lék pro duši, ví, že stojí na poznatcích a doporučeních psychoimunologie, oboru psychologie, který prokázal, že stav lidské psychiky přímo souvisí se stavem lidské imunity. Není to tak, že se nic nemění. Čím déle se trápíte, tím víc si na své trápení subjektivně zvykáte, ale objektivně se podlamuje vaše zdraví. Ano, ráno se budíte s bolehlavem a vyčerpáni, a už jste zvyklí na to polknout prášek. Ale tím se problém neřeší. Jen si ho méně uvědomujete, méně reagujete na váš signalizační systém. Tím, že se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům