„Moje chyba.“ To přesvědčení se ve vás může převalovat,
i když jste se žádné chyby nedopustili. A přece si to myslíte.Anebo vám je to vštěpováno.
Nejčastěji se to stává tehdy, kdy jste někomu „nepřipadali dostateční“.
To ale vůbec nemusí znamenat, že nedostateční jste.
A to přesto, že jste o tom stále přesvědčenější.
VÁŽENÍ „NEDOSTATEČNÍ“ …
Těchto pár řádek je určeno vám, kteří – aniž vám to došlo – jste někomu dovolili podkopat vaši vlastní hodnotu a přimět se uvěřit, že jste nedostateční. Vám, kteří dokonce přemýšlíte o své změně, o opuštění toho, kým jste, a to jen proto, abyste vyhověli standardům člověka, který si vás nezaslouží, ani vy jeho. Prosím, udělejte mi laskavost a pokuste se ze všech sil vybavit si, jak cenní, úspěšní a milovaní jste kdy byli. Vzpomeňte si na ty lidi, pro které jste měli nebo stále máte hodnotu. A to hlavně tehdy, když se s vámi někdo rozhodne zacházet jako s kusem hadru. Vy jím nejste, i kdyby vás o tom někdo přesvědčil sebevíc. Připomínejte si svoji hodnotu tím víc, když vám někdo nevrací lásku, kterou vy jemu dáváte, když s vámi jedná jako jednou s řady možností, zatímco vy v něm vidíte jedinou volbu. Když tato osoba zneužívá svého postavení a vašeho otevřeného srdce. Nenechte ve vaší hlavě usídlit její slova, že „nestačíte“. Připomínejte si svoji hodnotu, kdykoli zlehčuje vaše úspěchy, vaši sílu, vaši soběstačnost, vaši jedinečnost, a připusťte, že to všechno může dělat i proto, že na vás nenávidí všechno dobré a závidí vám to. Připomínejte si svoji hodnotu, kdykoli vám řekne, že nemáte na zvládnutí náročné výzvy. Nezpochybňujte svoji hodnotu, i když vás jiný člověk nerespektuje, sráží nebo zneužívá. Nepoškozujte se oslabujícími domněnkami, proč jste si nevybrali lépe nebo proč jste neodešli dříve. Když milujete víc než druzí, nejste slabí. Milovat je síla. Zraňovat je slabost. Proto nezraňujte, a to ani sebe, i když máte srdce rozbité na padrť a dojem, že jste překročili bod zlomu a víc už nevydržíte. Lidem, kteří Vás zbavují sebevědomí, uděláte radost svým pocitem bezcennosti, neštěstí a bezmocnosti. I proto to dělají. Aby posílili vlastní ego a vyspravili si sebevědomí, nabořené v minulosti mindráky. Tito lidé vědí, že za vámi zaostávají a svou méněcennost potlačí, jen když vás stáhnou na svou úroveň. Nedopusťte to. Opakujte si: PROČ TO TEN ČLOVĚK DĚLÁ? Pochopte, že s vámi musí jednat, jako kdybyste nebyli dost dobří. Ne proto, že byste skutečně nebyli dost dobří. Ale proto, že dost dobří jste a on to ví – a štve ho to. Jste lepší než on. A zasloužíte si víc. Ne naopak. ›
TO NEJBOLESTIVĚJŠÍ VE VZTAZÍCH
Muset odejít.
Nebo nechat odejít.
Někoho, na kom vám záleželo nebo i pořád záleží.
Ale jemu na vás ne.
To je dvojnásobná bolest, já vím, zvláště když se pro ten odchod rozhodnete.
Často mi pak říkáte: „Asi to nedokážu. Jsem příliš slabý na to, abych odešel.“
Ale není to pravda. Odchod ze vztahu, který vás ničí, nemá nic společného
s tím, „jak jste slabí“, ale všechno s tím, jak jste silní.
Vysvětlím to.Jsme-li Stavitelé, milující lidé, kteří neradi odcházejí ze vztahů a berou to jako svou prohru,
pak ze vztahů, které nás ničí, odcházíme ne proto, že bychom chtěli, ale proto, že musíme.
Bolest je tak velká, že už se nedá déle snášet.
Neodcházíme proto, aby si ti druzí konečně uvědomili naši hodnotu,
ale naopak proto, že si konečně uvědomíme svoji hodnotu.
Konečně si uvědomíme, co jsme do daného vztahu přinesli a jakou to mělo hodnotu.
A stejně tak si připustíme, že někdo si toho zkrátka neváží. Ale to nevadí.
Že si nás neváží jeden člověk, neznamená, že si nás nebude vážit žádný člověk.
Jedním z nejrozšířenějších omylů je sebepoškozující domněnka, že to nejbolestivější
ve vztazích je ztratit někoho, koho milujeme, koho si vážíme, za koho bychom dýchali.
Přitom mnohem bolestivější je ztratit sebe v procesu, kdy někoho jiného nadřazujeme,
a přitom zapomínáme na vlastní hodnotu, svůj přínos a že by si nás měl vážit i ten druhý.
PROTO VÁS PROSÍM O ZVÁŽENÍ TŘÍ ZMĚN:
Uvědomujte si svoji hodnotu.
Význam všeho, co do vztahů vkládáte,
a poměr k tomu, co se vám vrací nazpět.
Uvědomujte si, kdo jste a co chcete.
Nepodceňujte se.
Nespokojujte se s ničím menším, než co si zasloužíte.
Uvědomujte si, kdo je po vašem boku.
Ať jsou to lidé, kteří vás respektují a znají vaši hodnotu.
Nepotřebujete příliš mnoho takových lidí, stačí pár upřímných,
kteří si vás váží za to, kdo jste a co jim dáváte.
Nejbolestivější totiž není odcházet od lidí, kteří si vás neváží.
Ale naopak zůstávat při nich v naději, že si vás vážit začnou,
a s každým jejich dalším pohrdavým slovem, gestem nebo činem
o sobě přemýšlet stále negativněji:
„Jsem nic. Znamenám nic. Zasloužím si nic.“ ›
RADĚJI ZTRATIT TEBE, NEBO SEBE?
Chcete vědět, co si zasloužíte?
Zasloužíte si respekt.
Pokud ho nemáte,
počkejte na někoho, kdo si vás bude vážit
a kdo se nikdy nebude chtít dostat do situace, aby vás ztratil.
Počkejte na někoho, kdo vnímá vaši bolest
a nechce ji působit,
tudíž respektuje vaše hranice.
Počkejte na někoho, kdo vás povzbuzuje, motivuje a inspiruje,
komu bytostně záleží na tom, abyste byli každý další den
lepším a šťastnějším člověkem.
Počkejte na někoho, kdo si na vás dělá čas,
a věnuje ho třeba tomu, aby vás pochopil jako člověka.
Aby si uvědomil vaši minulost, tudíž vaše citlivá místa,
tudíž vaše pásmo bolesti, tudíž prostor, který potřebujete chránit,
ne plenit. A právě s tím vám pomůže.
Počkejte na někoho, kdo je v souladu s vaším stavitelským úsilím
a dává najevo ne slovy, ale činy, jak moc mu na vás záleží,
a bude tak postupovat především proto, že chce být
součástí vašeho života, a to ne krátkodobě.
Počkejte na někoho, kdo má za prioritu
vaše zdraví, zajímá se o vás, o všechno,
co vás naplňuje i vyprazdňuje,
co vám vyhovuje i vadí,
kdo vás bude nejen milovat,
ale také vytvářet duševní prostředí,
ve kterém se budete cítit doma.
Ať budete kdekoli.Neříkejte předem, že nikoho takového nepotkáte.
Neříkejte, že jste si už zvykli na to špatné.
Neříkejte, že to ve stávajícím toxickém vztahu třeba jednou bude v pořádku,
jestliže současně víte, že dlouhodobě čelíte nedoceňování nebo podceňování.Neříkejte, že si zasloužíte být na posledním místě.
Nelžete sami sobě, že se máte dobře, když jste nešťastní.
Buďte k sobě upřímní.
Tím začněte.
Obnovujte vztah ne s druhými, ale primárně se sebou.
Neztrácejte sami sebe.
Nechovejte se k sobě nikdy tak zle,
jako to vůči vám dokázali jiní. ›
MYSLETE NA PSA
Jen na něj pohlédněte a upřímně mi řekněte: Myslíte si, že ten pes je k ničemu? Že si zasloužil takové zbití? Jak se vůbec pes vyrovnává s tím, že mu jeho důvěru někdo oplatil zraněním? Co taková minulost se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům