„Odejdi.“
Rada, kterou můžete slyšet z okolí, když vám vztah nevychází. Když je protějšek přecitlivělý, podrážděný, toxický, zlomený, neúspěšný.
Je to tak těžké – právě v té chvíli při něm stát. Když je nešťastný a potřebuje pochopit. Když je plný špatných emocí a potřebuje je uvolnit. Když v sebe nevěří a potřebuje povzbudit.
Ano, stalo se to módou. Když se ti něco nelíbí, opusť to. Nelíbí se vám článek, který čtete? Shoďte ho. Nelíbí se vám článek, který vás komentuje? Zablokujte ho. Nelíbí se vám poznámka, kterou vám někdo adresoval? Smažte ji. Jedním klikem můžete „vyřešit“ svůj problém. Jenže v reálném životě to tak nefunguje.
Když jsem psal Vánoční Speciál CESTOU PROMĚNY, myslel jsem hlavně na lidi, které máte po svém boku nebo opodál a oni se trápí. Chcete jim pomoci, ale nevíte jak. Co jim říct. Jak je navést, aby se změnily jejich pocity, myšlenky, činy. Jinak řečeno: Vánoční Speciál CESTOU PROMĚNY je pro ty Ježíšky, kteří na vztahy nerezignovali. Kteří jsou možná jako já, počínající stařec.
Já jsem totiž vyrostl v jiné době, než je tato. V té „mé“ době, když se nějaká věc porouchala, se nejprve hledal způsob, jak ji opravit. Teprve, když všechny možnosti nápravy selhaly, se ta věc opustila, vyhodila. Proto patřím k těm, kdo odchod považují za poslední řešení. Proto je Vánoční Speciál CESTOU PROMĚNY o posílení vás i druhých.
Energie pozitivního slova
S lidmi, kteří se trápí, i během Setkání pracuji slovem. Někdo namítne: Jenom slovem? Ale slovo je energie, nositel dobré nebo špatné, nástroj sblížení nebo vzdálení.
Michal chodil notoricky pozdě. Jeho rande kvůli tomu končila krachem. Pozdě přišel i na Setkání se mnou. To ale nebyl hlavní problém. Jeho hlavní problém byl, co pak řekl: „Petře, nezlobte se, že jdu pozdě.“ Vážil jsem si jeho omluvy, ale také jsem pochopil, proč ji někteří lidé poněkolikáté už nepřijali. Protože hovořil negativně a o sobě. Naučil jsem ho – když neumí zapracovat na dochvilnosti – užít alespoň opačný postoj. „Petře, děkuji, že jste na mě počkal.“ Michal tak pochopil, že nemá mluvit o sobě a negativně. Vnášet do vztahu od začátku nespokojenost a dehonestaci. Že z psychologického pohledu je důležité, čím později přijde, přinést dobrou energii. Ocenit druhého za to dobré. Nahradit promiň slovem děkuji.
Děkuji ti za to, že… Psychologie nezná lepší kombinaci slov. V mozku, který tato slova přijímá, vyplavuje oxytocin. Jako když vás někdo obejme. To dokáže vděčnost za vás.
Možná patříte k těm, kteří Vánoční Speciál CESTOU PROMĚNY najdou pod stromečkem – jako dárek od blízkého člověka, který si přeje vaše štěstí. Oplatit mu můžete hned – slovem, kterým investujete do vztahu. Ať se v něm děje, či neděje něco špatného. Posilujte ho. Mám deset návrhů:
1. „Děkuji ti za to, že obyčejné chvíle měníš v neobyčejné.“
Když jsme sami, neobyčejné chvíle jsou něčím zvláštní. Když jsme ve vztahu, neobyčejné chvíle jsou někým zvláštní. Zvláštními, potažmo mimořádnými se stávají proto, že je pro nás vytvářejí mimořádní lidé. Pro jiné možná mimořádní nejsou. Od nikoho jiného možná toto neslyší. Ale od nás by měli. Protože jsou mimořádnými pro nás. Dejme jim to najevo, prosím.
2. „Děkuji ti za to, že mě posouváš dopředu, když to potřebuji.“
Město, kde žiji, dnes probudily přízemní mrazíky. Starší žena o francouzské holi se na kluzké dlažbě smekla, sesula na chodník a sama nebyla schopná postavit se na nohy. Bojovala s osudem uprostřed kolemjdoucích, kteří příliš spěchali do práce na to, aby jí pomohli. Možná si při obcházení nebo i překračování její postavy mumlali: „Není opilá?“ „Není moc těžká?“ „Co když má něco zlomeného – a bylo by po přivolání záchranky nutné u ní počkat, nezdržela by mě příliš?“
Ignorovat člověka, který nás potřebuje, je lehké. Podat mu ruku a věnovat mu čas je těžší. Leč co je nesnadné, to obvykle má smysl. Nejen pro druhé, ale i pro nás samotné. Ti, kteří to poznali z druhé strany (ležícího člověka na dně, který volal o pomoc), už vědí, že dáváním ve správném vztahu se nechudne, jen získává. Pomůžeme-li totiž člověku, pomůže to současně i nám. Podpoříme-li člověka, který je součástí našeho vztahu, investujeme do něj i do samotného vztahu, jehož jsme přímou součástí. O tom je ostatně celý Vánoční Speciál CESTOU PROMĚNY.
3. „Děkuji ti za to, že víc mluvíš se mnou než jen o mně.“
Je to jen malá změna v předložce – místo O je S – a jaký to udělá rozdíl! Většina problémů ve vztazích by vymizela, kdyby lidé více mluvili s druhým a méně o druhém. Kdyby více řešili a méně drbali. Vztah není rozkvetlý sad už proto, že partneři jsou odlišní lidé, často to mezi nimi skřípe, nicméně MUSEJÍ spolu hovořit zpříma, i když je to nepříjemné a nesnadné. Správný vztah je pouze pravdivý vztah. Tedy vztah, ve kterém se za pravdu a za upřímnost nemusí nikdo stydět.
Chybí/vadí mi něco na druhém? Fajn, tak mu to řeknu, ať to společně vyřešíme.
Nechápu něco na jeho jednání, přístupu? Mám obavy, jak to se mnou myslí? Fajn, tak se ho zeptám a nenechám v sobě zbytečné domněnky bobtnat v katastrofické vize.
Potlačováním špatných emocí v sobě (internalizací) jen odkládáme výbuch nahromaděné nespokojenosti. Nebojme se tedy říct: „Toto mě trápí.“ „Toto mi nedělej.“ „Tímto mi neubližuj.“ Přímou komunikací můžeme protějšek i pochopit.
Jako jeden návštěvník mého Setkání, který mi svěřil, že se vnitřně zlobí na svou ženu, že s ním nespí tak často, jak by si on přál. Problém byl v tom, že jí to neřekl. Neznal tedy ani její důvod. Nevěděl, že i ona by se ráda večer uvolnila, ale byla příliš vyčerpaná z celodenní péče o děti, že jí nezbývala energie. Stačilo, aby to muž pochopil (aby se svěřil jí, a tudíž i ona jemu) a mohl jí s dětmi pomoci či jinak ulevit, a ona by s ním konečně prožila to, co i sama tolik potřebovala. Sblížení. Procítění, že je víc než jen stroj na péči o domácnost. Místo toho si muž (na radu kamarádů) našel milenku. Jeho ženu to zdrtilo, v té chvíli dvojnásob jí chybělo jeho objetí…
4. „Děkuji ti za to, že mi chodíš naproti na půl cesty.“
Na světě neexistují dva totožní lidé. Všichni se odlišujeme svou výchovou, minulostí, prožitky, zkušenostmi, hodnotami, názory, potřebami a způsoby rozhodování. Nesoulad dvou bytostí ve vztahu je normální, stejně jako problémy, které z tohoto nesouladu vznikají. Neexistuje vztah, který by se s problémy nepotýkal. Ty nejzdravější vztahy tedy nejsou bez problémů, pouze se v nich lidé naučili problémy řešit. Pochopili, že klíčové není to, JAK problémy řeší, spíše KDE je řeší.
Nejšťastnější partneři je z psychologického pohledu řeší na půli cesty. Jako by se dva sousedé sešli u společného plotu. Ačkoli oba stojí na svém pozemku, mohou se jeden druhého dotýkat a vyhovět si. Proto také při
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům