Jste momentálně sami?
Nemluvte o definitivě. To, že jste teď sami, se totiž už dnes může změnit.
Zničehonic potkáte člověka, kterého pak nemůžete dostat z hlavy. Začnete přemýšlet o sblížení, jak ho více zaujmout, pozvat na kávu, požádat o setkání.
Ale přitom, přes všechno počínající otevírání a snad i zamilovanost, můžete mít stále dost rozumu na to, abyste se citově neukvapovali, abyste po mnoha předchozích zklamáních nepodléhali splašeným očekáváním, abyste byli obezřetnější, opatrnější, náročnější, protože už víte, že přílišný spěch a naivně zavřené oči vedou k bolesti.
Toto všechno je výsledkem vaší minulosti. Stejně jako vzpomínky na podobně růžové začátky, které se posléze vybarvily do černa.
Právě v té chvíli je na čase přeostřit do přítomnosti. V tomto směru mám pro vás jednu radu. Vybavte si ji, prosím, kdykoli pocítíte, že byste někoho snad mohli vpustit více do svého osobního prostoru a že ho snad začínáte milovat…
Cvičná otázka pro rozum
O podmínkách vybudování zdravého dlouhodobého vztahu jsou tři mé knihy:
- 250 zákonů lásky pro ty, kdo začínají a nevědí, jak si nastavit osobní hranice
- JáMy spřízněných duší pro ty, kdo mají pocit, že skončili, kdo nevědí, jestli právě potkali karmického partnera (toho, který vás něco důležitého učí, ale není určen pro trvalý vztah) nebo spřízněnou duši (toho, kdo je vaší jistotou v trvalém vztahu)
- Spolu pro ty, kdo stojí na pomezí – vztah se jim z různých příčin rozpadá a oni to tak nechtějí
Všechny knihy mají společné jednu otázku. Proč právě tento člověk?
Zamyslete se nad ní. Na ulici přece denně míjíte mnoho lidí. Toho člověka jste ještě nedávno neznali. Možná jste i tehdy byli ve vztahu s jinou osobou. Možná vás to ráno, než jste ho potkali, nenapadlo, že by vás něco takového, zamilovanost, ještě někdy mohlo potkat. Znovu se tedy ptám: Jak je možné, že to změnil právě tento člověk?
Čím to je? Dokážete pojmenovat ten důvod?
Přál bych vám, abyste to nedokázali. Abyste slovy neuměli vyjádřit a komukoli třetímu objasnit, co vás právě k tomuto člověku racionálně poutá. Jinými slovy: Přál bych vám, aby vašemu citu rozum nerozuměl. Abyste jen cítili, ale nerozuměli.
Proč to musí vědět cit, ne rozum
Když si totiž racionálně vysvětlíte, že vás ten člověk například baví, pak mi povězte, co se s vaším vztahem stane, až vás ten člověk bavit přestane? Jestliže vás nyní rozptyluje svým humorem, co až vás začne nudit stereotypem svého humoru, vystřílením všech anekdot? Ztratí svou přitažlivost, opustíte ho?
Anebo: Když racionálně vysvětlíte, že ten člověk je mladý nebo krásný, že má dlouhé kadeře a blond odstín, že má spartakovské svaly a modelingovou postavu, pak mi povězte, co se s vaší náklonností stane, až ten člověk zestárne, až mu přibude pár křížků a jeho tvář pokryjí vrásky, až své vlasy ztratí, až se odstín změní do šeda, až svaly ochabnou a postava už nebude pro oko tak vzhledná? Co se s vaším vztahem stane, až váš boháč zchudne, až ta dnes slavná celebrita zítra upadne v zapomnění? Zmizí potom i důvod, proč „milujete“? Jestliže vás přitahuje společný sex, co až se ze vztahu ztratí?
Líbí se vám, jak říká, že vás miluje? Ale co když to říkat přestane a dokonce odejde? Co když při jeho odchodu uslyšíte z jeho úst, že vás vlastně nikdy nemiloval a všechna byla lež? To je šok pro rozum. Přece jsi to říkal, já to slyšel; přece jsi mě objímal, já to viděl, přece jsi tu byl, já tě držel. A jiné zmínky o racionálních smyslech – čichu, chuti, sluchu, zraku, hmatu… které jako by vás zmátly. Právě proto klíčovým je šestý smysl člověka – cit. Ten vás nezmate a nezklame.
Vždy je totiž důvod, proč srdce cítí, že tohoto člověka potřebuje. Ten důvod je však citový a spočívá v samotné potřebě.
Co cit...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům