Mohl bych odpovědět otázkou: A koho jiného by měli hledat?
Koho jiného potřebují najít grázlové a mrchy než hodného člověka? Kdo jiný by se dal tak snadno zneužít? Kdo jiný by grázlům nebo mrchám uvěřil a dal jim tolik nových šancí než právě hodný člověk?
Jak varuji v Léku pro duši, kdykoli se vám opakují bolestné vztahy, musíte se ptát: Proč? Proč se mi to děje? Dokud nezjistíte, proč se to děje, bude se vám to stávat znovu.
Problém hodného člověka
Hodný člověk rád hledá chybu v sobě. Když mu nevycházejí vztahy, je tak hodný a laskavý k druhým, že si vůbec nepřipustí, že by chyba mohla být v nich, v těch druhých. Že on sám není tím, kdo by nutně chtěl a přitahoval grázly a mrchy. Naopak, že grázlové a mrchy bývají těmi, kteří nutně chtějí a přitahují hodného člověka.
Hodný člověk má zásadní karmický problém. (Karmický znamená, že ovlivňuje jeho způsob myšlení a chování, a to i ve vztazích.) Hodný člověk má problém nastavit si osobní meze. Má pocit, že nesmí. Nebo že to není slušné, zdvořilé. Nebo že by se na něj někdo zlobil, kdyby řekl: Tak tohle stačí, už dost, ne! A tak hodný člověk dává, jenom dává, a nemá nastavenou žádnou mez. Dává bezmezně.
Položte si logickou otázku: Pro koho je takový člověk darem z nebes? Pro koho je dokonce jedinou možnou volbou ve vztazích? Inu, pro grázly a mrchy. To jsou ti, kteří berou, jenom berou, a také nemají nastavenou žádnou mez.
Vlastně ti dva, když se nad tím zamyslíte, hodný člověk a grázl/mrcha, se k sobě „hodí“. Hodný člověk bezmezně dává, grázl/mrcha bezmezně bere.
Vžijete-li se do kůže grázla/mrchy, pochopíte, že s nikým jiným než s hodným člověkem ani dlouhodobý vztah nevytvoříte. Pokud totiž jen bezmezně berete, potřebujete někoho, kdo bez jakýchkoli mezí dává. Natrefujete-li na lidi, kteří sice dají, ale mají nastavené meze (nedají vždy), anebo nedávají vůbec, ti s vámi o žádný vztah stát nebudou. Od nich si bezmezně brát nebudete moci.
Jinými slovy: Pokud je vaší potřebou bezmezně brát, nezbytně musíte najít člověka, který vám bude bezmezně dávat. A to je právě hodný člověk.
Důvod, proč hodný člověk potkává grázly/mrchy je tedy v jejich potřebě hodného protějšku, který se jako jediný nechá zneužívat. Kdo se nedá zneužívat, ten si s grázlem/mrchou nezačne, a jestliže si s nimi začne, brzy s nimi skoncuje.
Proto v Léku pro duši vysvětluji mimo jiné to, jak se naučit nastavovat si osobní meze, a to právě tehdy, když jste hodní lidé.
Původ hodného člověka
To je první důvod, proč hodný člověk přitahuje grázly/mrchy: nemá nastavené meze. Jinak řečeno: Pokud o sobě víte, že máte hodné srdce a že rádi dáváte, musíte mít současně nějaké meze, protože ti, kteří jenom berou, žádné meze nemají.
Druhý důvod, proč hodný člověk přitahuje grázly/mrchy, spočívá v jeho přirozenosti – v příčině toho, proč nemá nastavené meze. Jak to, že je mu proti srsti říct ne, dost, stačilo, když ví, že je zneužíván?
V Léku pro duši ukazuji jednu z možných příčin – dětství, ve kterém se zrodilo hladové srdce. Hladové srdce je statisticky nejčastější příčinou zrodu hodného člověka.
Jako hladové se označuje srdce, které trpí nedostatkem nebo nepřítomností lásky. Postrádání citů bylo nezřídka trestem za nedostatečnou „poslušnost“ dítěte. Neposloucháš? Nebudeme tě mít rádi! To znamená: Odmlouváš? Říkáš ne? Pak tě to bude bolet! Právě tak se dítě naučilo přímé souvislosti mezi vlastním ne a bolestí. Nebo naopak: Kdykoli trpělo osamělostí, naučilo se klást si otázku: Co jsem pokazilo? V čem jsem nebylo dostatečně poslušné a hodné? A s tím souvisela i přímá souvislost: Kdo není poslušný, není hodný lásky.
Proto člověk s minulostí hladového srdce má strach z ne. Proto se stává hodným. Bojí se osamělosti, kterou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům