Prosím, uklidněte se. Nesuďte sebe podle toho, jak s vámi druzí dnes zacházejí. Jejich postoj se může změnit, ba úplně obrátit. Nevěříte? Povím vám klasický příběh těchto dní, který mi lidé vyprávějí při Setkáních nebo individuálních konzultacích. Pochopíte, že v tom nejste sami…
„Potkal jsem báječnou ženu. Je dokonalá,“ svěřil mi jeden muž před lety.
Posuneme se v čase.
„Ano, jsem s ní pořád šťastný, i když…,“ zazní jeho první pochybnost. A pak také první kompromisní hodnocení. „Je skoro dokonalá.“
Aby nakonec, nedávno, přišel negativní ortel.
„Opouštím ji. Něco důležitého jí chybělo,“ pronesl.
Můžete mi to vysvětlit? Opravdu se protějšek může během několika let změnit z dokonalého v neúplného? Z nepostradatelného v nedůležitého?
Jistěže může. V něčí hlavě ano. A já vám objasním proč.
Když ani 90 procent nestačí
„Je stoprocentní,“ říkal v době, kdy pro něj byla dokonalá.
„Je devadesátiprocentní,“ vypočítával v době, kdy postřehl, že žádný člověk není dokonalý a každému něco schází. Kdo je malý, nemůže být vysoký. Kdo je hnědovlasý, nemůže být blonďatý. A když se odbarví na blond, nemůže být současně hnědovlasý. Nikdy nejste všechno.
“Opouštím ji,“ naznal v době, kdy to, co jeho ženě scházelo, našel u jiné. V tomto případě to bylo výrazně velké poprsí. Avšak to nehrálo roli. Kdyby jeho žena měla výrazně velké poprsí, časem by proti ní mluvil příliš malý nebo příliš velký zadek, a podobně.
Všimli jste si však jedné zajímavosti? To malé poprsí měla jeho žena i v době, kdy se poznali a kdy byla stoprocentní! Co se tedy stalo s jejími prsy, že přestala být stoprocentní?
Odpověď je prostá: Nestalo se s nimi nic. Pokud jste byli pro druhého dokonalí, stoprocentní, či skoro dokonalí, devadesátiprocentní, a už nejste, neznamená to, že jste se změnili k horšímu. Ba dokonce že by chyba byla ve vás. Chyba spočívá v psychologickém fenoménu, kterému se říká pohled nedostatku.
Trápí vás osamělost před Vánocemi? Prosím, pročtěte si Lék pro duši.
Víte o někom, kdo se trápí a nevidí budoucnost? Prosím, darujte mu pod stromeček Vánoční Speciál CESTOU PROMĚNY. Nepodceňujte to!
Kdo hledá dokonalost
Všichni racionálně víme, že dokonalý člověk neexistuje. Nikdo, kdo by obsáhl všechno. Kdo je už zkušený (starší), nebývá současně mladý. Omrzet může bohatství, a když se ho přesytíte, může vás lákat naopak romantická chudoba bez závazků. Kdo je soběstačný, bývá na druhém nezávislý. Kdo je dobře vydělávající a pracovně vytížený, může mít problémy s časem. Kdo má postavu takovou, nemá ji též makovou. Kdo slyší „Jsi dokonalý“, měl by si uvědomit, že to není pravda. Být dokonalý znamená být jen momentálně jiný, nový, a touto změnou atraktivní. A po čase slyšet „Promiň, už mě nebavíš.“
Po světě totiž chodí lidé, které trýzní pohled nedostatku. Tak se říká úhlu pohledu, pod kterým tito lidé nejsou s ničím spokojeni. Ani se životem, byť ho mají nádherný, ani s dětmi, byť je mají zdravé, ani s partnerem, byť se pro ně obětuje. Jsou to lidé, kteří mají pocit, že přítomnosti chybí barvy, že nemají být za co vděční, že není důvod k radosti.
V psychologii se tomu říká selektivní vidění. Selektivní znamená, že si člověk vybral jeden ze dvou pohledů. Na každém může spatřit to dobré i to špatné. S pohledem nedostatku si vybral to špatné. Že je žena baculka a není twiggy. Ale zase kdyby byla štíhlá, bude mu vadit, že není kyprá. Jinak řečeno: Člověka s pohledem nedostatku neuspokojíte. Vždy na vás najde to, co mu vadí.
A pak to, co mu na vás schází, spatří na někom jiném. Tím se utvrdí, že nejste pro něj správní. Aby po čase na tom protějšku, k němuž přeběhl, také začal vidět minusy – důvody pro nespokojenost s ním.
Tři zákony
Vysvětluji to už ve své první, základní knize budování dlouhodobých vztahů 250 zákonů lásky. Tři primitivní fakta, která znají už děti:
1. Nikdo není dokonalý.
2. Každý jsme jiný.
3. Změna je život.
Kdo si toto neuvědomuje, udělá chybu, která jej později bude mrzet. Opustí i 90procentní protějšek s přesvědčením, že je nedostatečný. Proč?
1. Nikdo není dokonalý znamená, že každý máme nějaké nedostatky. To je objektivní realita.
Samozřejmě, momentální subjektivní realita může být jiná. Zamilovaný člověk nevidí nedostatky druhého. Pod vlivem nejsilnějšího biologického narkotika má dojem, že potkal dokonalou bytost, bez vad. Načež je udiven chybami druhého, jakmile tato přirozená droga poleví. Z dokonalého člověka je pak člověk nedokonalý.
Tento objev většinou provází komentář jako „Ty ses změnil“, „Jsi nějaký jiný“, „Už nejsi takový jako dřív.“ Proto buďte obezřetní, když vám někdo maže med kolem úst, jak jste dokonalí. Jeho zamilovanost, tudíž i jeho sladká slůvka, totiž dříve nebo později skončí. Ale neznamená to, že jste náhle nabyli nedostatky. Ne, to jen jemu spadl růžový šátek z očí.
2. Každý jsme jiný znamená, že i když nejsme dokonalí,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům