Víte, co je zkušenost?
To, co získáváme až poté, co jsme to potřebovali.
Tomáš potřeboval zkušenost, že lidem, kteří ho milují a čekají na něj, nemá donekonečna říkat „Nemám na vás čas“.
Protože lidé mají své meze. A když jim dlouhodobě nevěnujete čas, učíte je žít bez vás, potažmo s někým jiným, kdo jim ten čas věnovat začne.
Což pro Tomášovu partnerku a děti byl jiný muž.
„Opravdu jsem neměl čas,“ snažil se Tomáš při Setkání přesvědčit i mě. Uvnitř ale cítil, že to není pravda. Všichni máme totiž stejně času. Všichni máme 1440 minut denně. Všichni je můžeme utratit, za co chceme. Ale všichni je můžeme utratit jenom jednou. Každou z těch 1440 minut pouze jednou. Druhou příležitost už ten den nedostaneme.
„Všechno se stihnout nedá,“ namítal Tomáš. A v tom měl pravdu. Jenže všechno se stihnout ani NEmusí. Člověku stačí stihnout to, co je pro něj důležité. A také to člověk dělá. To, čemu věnuje svůj čas, už tímto aktem označuje za důležité. Své partnerce a dětem čas nevěnoval. Zní to krutě, ale nebyli pro něj tak důležití jako jiné hodnoty, kterým svůj čas každý den věnoval.
„Čas je ten nejvzácnější poklad, který někomu můžeme dát,“ řekl jsem Tomášovi. „Dáváme mu totiž kus života, který už nikdy nezískáme zpět. Někdy ani ty lidi ne.“ Což Tomáše zabolelo. A to bylo dobře. Bylo cítit, že mu na partnerce a dětech přece jen záleží. Ale pochopil to bohužel až poté, co pro něj přestaly být samozřejmostí. Tou doma samozřejmě čekající samozřejmostí…
Začít znovu
I pro Tomáše vznikla kniha Nový začátek. Vysvětluje mimo jiné to, jak po chybě začít znovu a lépe. Jak není nutné litovat minulosti, ale stačí vytvářet lepší budoucnost. Pak se totiž i Tomáš může časem stát tím, koho jeho partnerka a jeho děti vlastně chtěly – doma budou mít tátu, po jakém toužily. A že k tomu potřeboval zkušenost? A kdo z nás ne? Komu z nás chyba nepomohla k ponaučení?
„Nemám na tebe čas.“ Tomáš to tolik potřeboval slyšet. Aby poznal, jak snadné je říct „Nemám na tebe čas“ někomu, kdo jej právě potřebuje, a přitom je tak těžké slyšet „Nemám na tebe čas“ od někoho, koho právě potřebuje on sám. Ba jaký je rozdíl, když uslyší „Samozřejmě mám na tebe čas. Vždyť jsi můj důležitý člověk, moje priorita. S čím ti mohu pomoci?“ Jeho partnerka si ale s těmito větami dávala na čas. A to bylo jen dobře. Tomáš potřeboval mnohé pochopit.
Třeba jak důležité je sdílení. Jak může ulevit člověku, který se momentálně potýká s těžkostí, ať je to partner nebo dítě. Ano, stojí to čas, ale ta investice se může mnohonásobně vrátit. Proč?
1. důvod: Dlužíte to těm, kteří při vás jinak stáli po celou vaši cestu
Jak zdůrazňuji v Novém začátku, za celý dosavadní život jsem nepotkal úspěšného člověka, který by úspěchu dosáhl zcela sám. I když své projekty si zaštítil sám, na cestě přesto narazil na nesnáze, byť psychické, a tu a tam potřeboval podepřít – mít ucho, do kterého by se mohl vypovídat, mít rameno, na které by mohl složit unavenou hlavu, mít paži, která by ho objala, mít srdce, které by se mu snažilo porozumět a přitom ho nesoudit. To všechno nabízí sdílení, jímž se každá dobrá energie násobí a každá špatná energie dělí: sdílená radost je totiž dvojnásobná radost a sdílená starost je poloviční starost.
Ne, nikdo po žebříku úspěchu nevystoupal docela sám. Vždy mu někdo ten žebřík držel u paty, aby nesklouzl. A to, že někdo takovou osobu nevidí/přestal vidět, neznamená, že neexistuje.
2. důvod: Potřebujete změnu
Tomáš byl vytížený člověk, o tom není diskuse. Někdo i chápal jeho slova, že „nemá čas“ na nic jiného než práci. Pokud však člověk říká „Nemám čas ani na odpočinek“, tím víc ho potřebuje. Takový člověk totiž vlivem přepracovanosti mohl ztratit produktivitu či efektivitu. A tak v něm mohl vzniknout pocit, že musí dělat víc, aby dohnal zdržení a resty. Přitom je to naopak.
Právě odpojení od práce pomáhá poté nabrat vyšší produktivitu a efektivitu. Odpočinku napomáhá...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům