Překonali jste už v životě těžké chvíle? Zůstali jste v minulosti na náročné výzvy sami? Pak je pravděpodobné, že jste zesílili. Že příště, až dojde na zraňující okamžik, možná poklesnete v kolenou, ale nezhroutíte se. Už jste totiž poznali, že to jde zvládnout. Že dokážete přerůst problémy, kterým zničehonic sami čelíte.
Tomuto typu silných lidí se říká soběstační lidé. Těžkosti zvládají sami ne proto, že by chtěli, ale že musejí – a že poznali, že mohou.
Tito lidé jsou imponující a přitažliví. Kdekdo by je do vztahu chtěl. Ale málokdo je ve vztahu ustojí. Jedna věc je totiž získat silného člověka (ach, ego zaplesá), ale druhá věc udržet si ho, respektive den co den žít vedle něj – vedle někoho, kdo svou soběstačností, mentální silou, vnitřním klidem převyšuje (ach, ego se zlobí).
Jako to poznala Jana.
1. fáze: Přednosti výhodou
Mohl bych vyprávět nespočet příběhů. Nakonec na nich stojí i praktická kniha Lék pro duši. Ta, kterou jsem musel doplnit o pracovní knihu Nový začátek a také antistresový manuál Tady končí stres. I Jany se všechny tyto publikace týkaly.
Jana totiž poznala Zdeňka. Zaujalo ji, jak ji adoroval, oceňoval, velebil. To už dlouho nezažila. Zdálo se, že Zdeněk je Janinou energií – krásou, šarmem, soběstačností – fascinován. Tolik mužů se za ní otáčelo a ona měla oči jen pro něj! Ach, to by byla výhra, říkal si. A tak si spolu začali vztah.
Zdeněk byl šťastný. Ale ne dlouho. Co Janu zdobilo, to mu záhy vadilo. Přesněji, jakkoli to zní paradoxně: Co se mu na Janě původně líbilo, to se mu na Janě záhy nelíbilo.
2. fáze: Přednosti na obtíž
Její krása, šarm a soběstačnost totiž působily na muže dál. Zdeněk věřil, že mu vztahem začala patřit. Ale nebylo to tak. Za Janou se dále otáčeli muži. A tak změnil své chování vůči ní.
Když mě Jana vyhledala, byla všechno, jen ne silná a soběstačná. Sebevědomí nula, sebedůvěra nula, sebeúcta nula, sebeláska nula, sebehodnota nula. Jak to? Od Zdeňka totiž najednou slýchala toxická slova. Že už vůbec není přitažlivá. Že ho nevzrušuje. Že stárne. Že by měla mít soudnost – přestat nosit krátké sukně, líčit se, culit se jako mladá, „když nejsi“. Zdeněk s ní přestal spát a začal vyhrožovat, že Janu opustí. „Můžeš být ráda, že o tebe opřu kolo.“ Koho by to nesrazilo?
A tak mě Jana vyhledala s otázkou, co má se sebou dělat. Že když přestala nosit krátké sukně, líčit se, usmívat se, aby Zdeňkovi vyhověla, jeho přístup se nezlepšil. Naopak ji měl za šedou myšku ještě víc – „ještě víc jsi nepřitažlivá, nevzrušující, stará“. Zvažovala plastické operace, liposukci, zásahy chemickými sloučeninami do těla, jen aby ji Zdeněk neopustil. Ano, Jana silnou a soběstačnou být přestala. Byla zcela závislá na Zdeňkovi. Kdyby ji opustil, zhroutila by se.
3. fáze: Konfrontace
Nosím brýle. Jsem krátkozraký. Když Jana promluvila o svém údajném nepůvabu, moje první myšlenka byla: Musím na přeměření zraku. Přede mnou totiž stála nádherná žena. Vyvstala tedy otázka: Jak je možné, že nemá sebevědomí, sebedůvěru, sebeúctu, sebelásku, sebehodnoty? Kdo by ho měl mít než nádherná žena?
Zatelefonoval jsem tedy jejímu muži. Opravdu je pro něj Jana obtížným hmyzem a nestojí o ni? Já bych měl zájem! ujistil jsem ho. Co následovalo, si domyslíte. Muž zbrunátněl. V krátké době byl u mě. Rozrazil dveře, a když viděl můj úsměv, složil se. Vyšlo najevo, proč Janě bral sebedůvěru. Protože ji neměl sám. „Neber si tak krátké sukně, nevidíš totiž za svými zády ty mladé muže, jak se za tebou otáčejí a znechuceně si odplivávají.“ To jí tvrdil. Mně už popsal věci jinak. „Přál jsem si, aby přestala nosit ty krátké sukně, protože za mladí muži za jejími zády opravdu obraceli – ale neodplivávali si, viděl jsem, jak o ní mlsně mluví. Uměl jsem si představit, jak by jí jejich zájem lichotil. Jak by ode mě mohla odejít,“ svěsil ramena. „Všechno je naopak. Já přece vím, jak je přitažlivá, vzrušující, že nestárne ona, ale já. To já mohu být vděčný za to, že o mě vůbec opře kolo. Co bych si počal bez ní?“
Motivace
V knize Lék pro duši uvádím podobné i odlišné příběhy, které však mají jedno společné: slabost člověka, který neunese sílu partnera. Aby ho partner nepřevyšoval, musí mu sílu odebrat. Jakkoli se to v partnerském vztahu zdá neslýchané, děje se to běžně i ve vztazích přátelských, pracovních nebo dokonce rodinných. Slabý ponižuje silného, jen aby se necítil tak slabý.
Při svých sezeních neodsuzuji slabé lidi. Snažím se jim, tak jako Zdeňkovi, pomoci pochopit původ jejich slabosti – například nízkého sebevědomí. Nacítí-li zejména vlastní dětství, uvědomí si, že metodu ponižování a oslabování od někoho převzali, že oni sami byli sráženi, a proto se stali slabými i zahořklými. S obojím jde pracovat. Jako to dokázal Zdeněk, který pochopil, že silnější ženu není nutné ničit. Stačí, když sám zapracuje na zvýšení svého sebevědomí a dosáhne tak na původní úroveň Jany. Jak? Alespoň jeden detail:
Když šli po čase Zdeněk a Jana kolem mé kavárny, kde rád pořádám svá sezení, nesl se Zdeněk pyšně jako páv. Jaká změna proti minulosti! Janě dokonce povytahoval krátkou sukni ještě výš. Jak je to možné? Pochopil, že půvabnější žena po mužově boku není ostuda, ale ozdoba. Že i když byl Zdeněk vzrůstem menší a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům