A zase další takový!
Na Setkání se mnou přišel pár, který byl spíše nesourodou dvojicí. Ona chtěla vztah zachránit, on ne.
Co vadilo jemu? Problém, který se mezi nimi vyskytl. Z jeho pohledu to byl důvod s touto ženou okamžitě skončit a hledat jinou ženu, jiný vztah – ženu a vztah bez problémů.
Ona byla Stavitelka. Věděla, že bezproblémový vztah neexistuje. Nepodléhala iluzím. A také věděla, že pokud se má vztah zbavovat problémů, musí je pár chtít řešit.
Jenže v tomto „páru“ jeden nechtěl. A tím bylo po vztahu. Na vytvoření, udržení nebo rozvíjení vztahu jsou totiž nutně zapotřebí dva, na rozbití úplně stačí jeden.
Když mi lidé svěřují svá trápení tohoto typu, špatně takové boření snáším. Narodil jsem se totiž ještě před rokem 2000, v minulém tisíciletí. A to byla jiná doba. Tehdy se porouchané věci nejprve zkoušely opravit; a teprve když všechny možnosti opravy selhala, věc se zahodila. Neexistovalo ale nezkusit opravit.
Dnes je jiná doba. Zrychlená. Lidé chtějí všechno nejpozději hned. Nemají trpělivost. Jedním kliknutím dnes „odstraníte“ přítele, „smažete“ zlý komentář, celou minulost „spláchnete“ v koši na ploše svého počítače. Virtuálně to jde. V realitě života ne. Zlé slovo jen tak nesmažete z hlavy, tak jako vzpomínky na člověka. Reálný svět je mnohem sofistikovanější a v mysli i srdci zanechává stopy.
Není to dobou
Nemám rád, když to lidé svádějí na dobu. Jestliže doba může za to, že k sobě lidé ztrácejí cestu, pak propisky mohou za naše hrubky ve větách, auta za naše bouračky a láhve alkoholu za naše kocoviny. Ne! Na světě neexistuje zlo oddělitelné od člověka. Ani láska ještě nikoho nezklamala. Zklamal jedině člověk, jen nějaký konkrétní člověk. To on zranil, zradil.
V nedávném živém vysílání na téma Jak překonat emoční závislost na člověku, který neopětuje city jsem popsal nejčastější útrapy Stavitelů a naznačil rámcová řešení. Není to ale snadné v této době, která vyniká sedmi usnadňujícími návyky těch, kdo jednoduše boří. Co je doménou této doby?
1. ÚTĚK místo ŘEŠENÍ
Zrychlenost této doby vychází ze základní touhy člověka mít co nejsnazší život. Tedy život, pokud možno, bez komplikací. A vztah sám komplikací je. Znamená to si na druhého dělat čas, tu a tam se pro něj obětovat, podpořit ho, být tu pro něj, i když to není zrovna pohodlné nebo příjemné. O tom je sdílení těžkostí.
Pro řadu lidí je ale snazší při prvním problému utéct. Já se však ptám: Kam utíkají a před čím? Do vztahu, kde nebudou problémy? Pak se však odsuzují k doživotnímu utíkání. Problémům se v životě nedá vyhnout, sám život je totiž sled problémů. Proto máme hlavu a srdce, abychom nalézali řešení. Někdo však ztratil hlavu, jiný srdce.
Karmický problém utíkačů je v nich a jmenuje se neochota nebo neschopnost řešit problémy. Takový člověk bohužel nedokáže obecně obstát v životě. Nakonec je dobře, že od Vás uteče…
2. BOŘENÍ místo STAVĚNÍ
Znovu jsme u snadnosti. Vždy je snazší zbořit než postavit. K boření nepotřebujete tolik hlavu ani srdce. Aby však člověk postavil, musí být schopen se učit z chyb, které při výstavbě (vztahu) dělá. Těm, kteří to zvládají, se říká právě Stavitelé.
Psychologickým předobrazem Stavitelů jsou malé děti, které se snaží postavit co nejvyšší a současně nejstabilnější věž z kostek (přirovnání k dlouhodobému vztahu). To, že jim věž v jisté výši spadne, pro ně není důvod přestat se stavěním, ale naopak pokračovat, jen moudřeji, lépe. Taktéž vztahoví Stavitelé se nevzdávají, když se dozvědí o problému, třeba i o nevěře jejich partnera. Berou to jako informaci o problému, který je třeba identifikovat a odstranit. Zpevnit vztah je pro ně otázkou cti.
Jenže na to musejí mít protějšek. Sami, jak už víte, vztah nevybudují. (Právě o nich a tvrdém střetu s Bořiči je kniha Lék pro duši.)
3. KVANTITA místo KVALITY
Jen se rozhlédněte. Téměř všude rozhoduje rychlost a co nejnižší cena. Téměř nikde kvalita. Získat co nejvíce výměnou za co nejnižší úsilí. Jaké potom chcete vztahy?
Mnozí lidé se cítí lépe, když střídají vztahy. Posiluje jim to ego a sebevědomí. Přeskakují-li z jednoho vztahu do druhého, připadají si šťastnější, mají vyšší sebedůvěru a spíše věří tomu, že jsou pro ostatní přitažliví. V co nejkratším čase totiž „zaujmou“ co nejvíce lidí. Problém je, že to je klam. Neudržet si jeden vztah delší dobu ve výsledku způsobuje naopak pokles sebehodnoty.
S tím souvisí i toto:
4. POVRCHNOST místo HLOUBKY
Už jste se druhému „okoukali“, „přejedli“, „omrzeli“? Odchází. Vám to srazí sebevědomí, a přitom v tom není nic osobního. Stejně naloží i s příštím „partnerem“.
Za čím takový člověk jde? Věří, že stereotyp je znakem nesprávného vztahu. Jenže stereotyp nastává v každém vztahu. Cokoli trvá dlouho, to se nám svým způsobem „okouká“, „přejí“, „omrzí“. Ale to neznamená, že je to bezcenné. Jen to znamená, že neumíme pracovat se zvykem a zpestřovat si každodenní život. Pak ale nemůžeme být...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům