Rok 2113. Učebnice dějepisu píšou o naší době: “Začátek nové éry. Děti podnikají, zaměstnávají své rodiče.” Utopická představa? Možná ne, časopis FC snáší stále více důkazů o tom, jak děti již ve svém věku překonávají v úspěších své rodiče.
Měly by si raději hrát? Užít si, než přijde čas žadonění o práci? Nebo je dobře, že si dopředu osahávají principy byznysu a učí se stát na vlastních nohách? Názory se jistě budou lišit. Já říkám: Děti, které chtějí podnikat, ať podnikají. Děti, které si chtějí hrát, ať si hrají. V dětech by se vždy mělo rozvíjet to, co je baví, a dávat jim prostor k seberealizaci, byť se to rodičům a učitelům může zdát nepochopitelné.
Dospělí nemají patent na rozum, jak se ukázalo i u 15leté Madison Robinson. Nyní je nejen milionářkou, ale zaměstnavatelkou obou rodičů. Její byznys, tak jako řada výdělečných nápadů, se zdá bizarní. Jenže v tom je podstata úspěchu. “Co je příliš jednoduché, do toho se dospělí nepouštějí. Rádi vše komplikují. Věří, že jen složité nápady mohou vydělat. Jenže pak se do těch složitých nápadů tak zamotají, že je nedokážou uskutečnit. I mně rodiče odrazovali od toho, abych tohle zkusila. Prý to určitě napadlo kdekoho. Ale sami si přiznejte, kolik ze svých nápadů uskutečníte. Uskutečníte vůbec nějaký? Lidé přemýšlejí více o tom, proč by nápad neměl vyjít, než jak zařídit, aby vyšel. Proto každý, kdo se o něco pokusí, má velkou šanci, že bude první!” A tu je první výhoda dětí: žijí v iluzorním světě, kde se vše povede!
Dívka z padesátitisícového města v Texasu (stejně velká je Jihlava) si v 8 letech prohlížela žabky a ohrnovala nos nad designem. “Jak jinak mohl vypadat, když ho navrhli dospělí? Typický dospělý člověk je nudný, vzpírá se novotám, nic nestíhá, hlavně aby to měl odbyté. A takoví lidé vedou nás, děti. Nejenže říkají, co si máme myslet, ale ještě nás oblékají. Řídí se někdy matka, když nakupuje oblečení, tím, co se líbí dítěti? Ne, arogantně vybírá, co se líbí jí, matce, a plete si dítě s mrkací panenkou.” Madison tak vyšla z přesvědčení, že by si děti design oblečení měly navrhovat samy. Nutno uznat, že to dává i obchodní logiku. Ostatně na dětském designu dětského produktu stojí i extrémní úspěch Jibbitz, společnosti založené trojnásobnou matkou v domácnosti (rozhovor s ní v minulém vydání časopisu FC).
8letá Madison kreslila vlastní design žabek. Barevné rybičky. Otec jí pomohl přes počítač vytlačit nákres do bot, ale dalších 5 let považoval její podnikatelský nápad za naivní. Těch 5 let se Madison nedala. Vymýšlela, jak vyrábět vlastní žabky. Ve 13 letech je měla. Pěnové podrážky zesílila, vybavila baterií a LED diodami. “Vzala jsem je do školy, spolužačkám...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům