Vidím člověka už léta v mizérii. “Petře, dělám strašlivé chyby.” Já na to: “Tak super!” On udiveně: “Ale já ty chyby dělám pořád dokola.” Já na to: “No vždyť! Dobře, že to víš!” On: “Ale já nevím, co s nimi.” Co s chybami, o kterých víme?
Jako malý jsem dostal mluvící autíčko. Když narazilo do překážky, samo se otočilo a vykřiklo: “Sakra!” Když jsem ho položil do sebekomplikovanějšího prostoru, odkud byl sebestísněnější výjezd, přece z něj vyjelo. Tak dlouho zjišťovalo, kde je bariéra a kde už není, až se ze svého zajetí vysvobodilo.
Chyby, které si uvědomujeme, jsou požehnání. Stačí se z nich učit. Jestliže se z chyb poučit nechceme či neumíme, mění se v zlozvyk. Špatný návyk.
Dokud si nepřítele uvědomujeme, můžeme proti němu bojovat. Horší je, když nevíme, co je příčina naší mizérie. To bývá tehdy, kdy se zlozvyk tváří jako moc dobrý návyk. Jakých 7 zlozvyků se dokáže nejdovedněji maskovat?
1. Lepení života s tím, co máme
“Mně to stačí.” Smrtelná věta. Nedopusťte, aby Vám někdy stačilo to, co víte, co znáte, co máte. Buďte svým způsobem nenasytní. Neboť okamžikem, kdy se přestaneme učit nebo o něco usilovat, končí život a začíná jen přežívání.
Znáte zónu pohodlí? Je to okruh, kam dosáhneme a kde jsme už byli. V zóně pohodlí všechno a všechny známe. Nic nás nepřekvapuje, nemotivuje, je tam nuda. Růst cítíme, až když vykročíme ven, ano, do nebezpečí a dobrodružství. Jdeme-li totiž do míst, kde jsme nikdy nebyli, zažíváme tolik nových podnětů, že na poznání začneme být návykoví. Proč je nám třeba v přírodě tak dobře? Protože stojíme přímo ve svých hodnotách a otevíráme srdce i mysl prostředí,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům