“Žij tak, jak by sis přál, aby žili druzí.” John Piper
Bojím se smrti. Ne té události, protože tou všechny problémy a bolesti skončí. Bojím se sebe – pohledu zpět a otázky, jestli jsem žil tak, abych mohl odejít.
Ten den už nebude opravný pokus na nic. Leda tak vzít telefon a zavolat pár přátelům, že jsem je měl rád. Pokud to stihnu a oni budou mít důvod mi to vzít.
Když mi umíral děda, bylo mu devadesát. Tisknul jsem mu ruce a on ke mně mluvil skoro již z druhé strany. Nemluvil o penězích, jen o tom, co v té chvíli, kterou prožíval, pro něj bylo opravdu podstatné. Ty body nikdy nezapomenu. Vytvořily mou bibli, kterou se řídím od svých pětadvaceti. Obsahuje 7 bodů, o kterých věřím, že na konci života každého člověka budou opravdu podstatné.
1) “Je lepší, když se ohlédneš zpátky a řekneš “Mrzí mě, že jsem tohle vykonal” než “Přál bych si, abych tohle vykonal”
Proč v životě neuděláme to, co bytostně chceme? Protože vždy je tu někdo, na koho bereme ohledy, koho se obáváme, kdo nám brání. Přitom to mnohdy je někdo, kdo dříve či později z našeho života odejde. Zůstaneme jen my a to, co jsme chtěli udělat a neudělali. Často ta příležitost je nevratně pryč. Zbývá jenom lítost, sebeobviňování a obelhávání se, že by to stejně nestálo za to.
Ale stálo. Už jen proto, že bychom šli za svým přáním. Možná si...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům