Golf je sport pro silnou psychiku. A teď nemluvím o přesnosti úderů. Jde také o to sžít se s prostředím, ve kterém se nacházíte. A které Vás může rozptylovat.
Tak třeba v americké Louisianě mají unikátní hřiště. Na první pohled stejné jako kterékoli jiné, jenže zarazí Vás, když se Vás u vstupu tážou:
“Ale mládenče, nemáš u sebe žádnou zbraň, viď?”
Rozpačitě přikývnu a slyším jen: “Fajn, můžeš jít. A žádné focení. Klubovna je po pravé straně.”
Zaplatím své green fee a jdu k první jamce. Prohlížím si týčka. Zapichovátko do země, do jehož kolébky se umístí míček, aby nebyl odpalován přímo z trávy, je divné. Ve tvaru bílých pout, zacvaknutých. Tak jako tee markery. Vzhlédnu a za jezerem vidím šest strážních věží.
Vítejte v louisianské státní věznici, která má vlastní golfové hřiště.
Říká se tomu tady Angola. Tři čtvrtiny vězňů jsou černoši. V minulosti tu byly velké plantáže, na kterých dřeli otroci. Teď tu kolem dokola stojí vysoké zdi, ale stísněně se tu necítíte. Vždyť areál je velký jako newyorský Manhattan. A jde o podobnou atrakci. Každoročně se sem sjíždí přes sedmdesát tisíc návštěvníků. Zvědavců. Za zábavou.
Vězni tu vybudovali stadion pro 10 000 diváků. Každou neděli v říjnu tu pořádají rodeo. Ve stáncích se prodávají umělecké předměty, vyrobené vězni, třeba i designové ptačí budky. Nebo si zvenku můžete přijít právě takto zahrát golf. Jen ten standard není tak vysoký. “Sekali jsme včera, takže tráva může být rychlejší. A taky jsme ji něčím pohnojili. Proto se může zdát trochu hnědá…”
Prison View Golf Course – říkalo se v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům