Mám podnikat? Nebo se raději nechat zaměstnat? V jaké oblasti mohu uspět?
Kdykoli si pokládáme tyto rutinní otázky, sklouzneme k přemýšlení, z jaké oblasti máme nejvíce nápadů, vědomostí, zkušeností. Ale všechny odpovědi nám více říkají o tom, kdo na nás měl vliv, čemu nás učil, co do nás doslova naléval.
Přemýšlíme také, zda máme dost peněz. Přitom ten hlavní kapitál, na kterém opravdu záleží, se ukrývá v nás. Konkurenční rozdíl ve službě dělá způsob, jak se chováme k lidem. Zda vůbec dokážeme být slušní, ochotní, zda vydržíme pomáhat druhým nad rámec nějaké provozní doby. Nejvíce záleží na našich hodnotách. Ty vyjadřují, v co věříme a jakými prostředky chceme dosáhnout cíle.
Tomu všemu se říká jedním slovem. Charakter.
Co to vlastně je? Jak vypadá?
Když pohlédneme do zrcadla, je to charakter, co mluví nejhlasitěji. Úspěšní lidé říkají: Ztratíš-li bohatství, neztratíš nic. Ztratíš-li zdraví, přijdeš o něco. Ale ztratíš-li charakter, ztratíš úplně všechno. (Jak ukazuje příběh muže, který třikrát zkrachoval, a přesto opět zbohatl, na stranách 78-82 nového FC se zeměkoulí).
Chceme-li být dlouhodobě úspěšní, musíme mít charakter. S bezcharakterními lidmi nikdo neobchoduje, leda další bezcharakterní lidé. A i u nich platí: Všeho do času. Jestli si svým charakterem nejsme jisti, jednoduchým testem je, co bychom dělali, kdyby se nikdo nedíval. Představte si, že byste mohli udělat absolutně cokoli, a věděli byste, že na to nikdo nepřijde. Co by to bylo?
Nad charakterem kdekdo ohrnuje nos. Možná proto, že nejde tak nahmatat jako třeba peníze. Mate nás, že ho nevidíme. Tak v něj nevěříme. Ale my si ho můžeme snadno představit. Naučím Vás malý trik. Pohlédněte na své rozevřené dlaně. Charakter má stejně deset částí. Jeho “prsty” také nejsou stejně dlouhé, protože každý máme něčeho více a něčeho méně. Důležité je však pěstovat všech deset prstů svého charakteru.
Jestliže chceme pochopit své nejlepší předpoklady pro uplatnění v životě, odpovězme si na tyto otázky. Každá z nich nám pomůže odhalit jeden “prst”:
Pozor, otázka zní, na který z našich úspěchů jsme pyšní my. Ne lidé v našem okolí. Proč to zdůrazňuji? Protože o mnohé úspěchy, kterých jsme v životě dosáhl, jsme ani nestáli. Dělali jsme je tak nějak kvůli jiným lidem. Budovali jsme především jejich spokojenost, ne svoji. Ale já se ptám, na co nejvíce jsme pyšní my sami. V...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům