12 nejdůležitějších vět pro sebevědomí dítěte

Jak je možné, že někdo vnímá překážku v životě jako výzvu, zatímco jiný jako konečnou?

Jak je možné, že někoho porážka v životě motivuje k ještě většímu úsilí a vítězství, zatímco jiného přiměje vychladnout a rezignovat?

Jak je možné, že někomu stačí jedno špatné slovo a má pocit, že nestojí za nic, zatímco jiný je nehnutý jako kámen, ať ho okolí chválí nebo špiní?

Zkrátka: Jak je možné, že někdo to zlé snáze hodí za hlavu, zatímco jiného to zlé zdrtí?

Geny, řekne pesimista – aby sám sebe zbavil odpovědnosti za své myšlení. Ve skutečnosti do vínku dostáváme hlavně rodiče a výchovu, která nám pomáhá učit se, co je”normální”, co je “v našich silách” a “jak přemýšlet, když se dostaneme do těžkostí”.

Když jsem vytvářel tištěný kurz Jak nevyhořet pro všechny ty, kteří dlouho vkládají veškeré své úsilí do cíle, jenž zatím nevychází (mít nový vztah, zlepšit dosavadní vztah, postupovat v kariéře, upevnit si zdraví), kompletoval jsem metody, které pomáhají udržet si dobrou energii a sebevědomí tam, kde to už vůbec není snadné. A rád začínám právě u dětí.

Z čeho máte největší strach?

Každé pondělí působím ve školách. Učím je předmětům, jaké v osnovách nenajdete, ale přitom rozhodují o úspěchu i štěstí v životě. Jmenují se Odvaha, Síla, Sebevědomí, Láska, Komunikace, Trpělivost, Vztahy. Při první hodině se ptám dětí: Z čeho máte největší strach? Většinová odpověď zní: Z neúspěchu. Zamyslete se nad tím – děti mají největší strach z vlastního selhání. Přitom chybování a dílčí neúspěch je přirozenou a nevyhnutelnou součástí procesu učení a součástí cesty k úspěchu. Pokaždé se těch dětí ptám: Jak chcete v životě uspět, když se bojíte neúspěchu?

Odpovědí jsou mi už jenom svěšené hlavy dětí.

A takhle to nehodlám nechat.

Jak Vám může rodič dát to, co sám nemá?

Ano, pracuji s dětmi. Ale abych mohl s nimi pracovat účinně, začínám u rodičů. Proto existují mé tištěné kurzy, které vycházejí každé dva měsíce. Chci, aby dospělí o sobě přemýšleli, aby si byli schopni přiznávat své rezervy a odstraňovat je, protože nebudou-li mít rodiče sebevědomí, jak by ho mohlo mít dítě? Aby mohli něco dát svému dítěti, musejí to nejprve sami mít, znát, vědět, jak to nabrat nebo neztratit.

Proto učím už rodiče pracovat se svým myšlením, porážkami, ztrátami. Stačí si vybrat téma, které je pro Vás citlivé a problematické, a zpříma se mu postavit v tištěných kurzech. Číst, kdy sami chcete, ale číst, připouštět, trénovat, osvojovat si. Je to cesta k lepšímu životu – Vás i dětí.

Dvanáct oboustranných pomocí

Stačí začít zdánlivými maličkostmi. Dvanácti jednoduchými a krátkými větami, které pomáhají dětem, ale když je dospělý vysloví, pochopí, jak mohou pomoci i jemu – když je bude říkat jinému dospělému, například partnerovi, kamarádovi, kolegovi. Zdá se to jako nic, ale pro člověka to může v některých chvílích znamenat úplně všechno. O jaké věty jde?

1. Co myslíš Ty?

Jinými slovy: Na Tvém názoru mi záleží. Tvůj názor mě zajímá. Vidíš něco jinak než já?

Nechtějme, aby děti byly pouze naší ozvěnou. Aby vůbec byly jen ozvěnou druhých. Ať se nestydí za svůj názor, ať ho řeknou, ať si za ním stojí. Nechtějme, ať jdou výhradně jenom s davem. Každý dav jde jen tak rychle jako jeho nejpomalejší člen. V době krizí je to znamení ohleduplnosti vůči nejslabším, ale i tehdy dav potřebuje lídra, hrdinu, který se nebojí z davu vystoupit. Každý jedinec totiž může být rychlejší než dav, když dav opustí. Paradoxně se pak stane příkladem pro druhé. Učme to děti: nebát se ukázat svou individualitu. Jejich hodnota odlišným názorem neklesá, ale roste.

A tak až příště budeme chtít vytknout dítěti: Tohle jsi udělal(a) špatně, zkusme za to ihned přidat otázku: Co myslíš, že by šlo udělat lépe?

2. Důvěřuji Ti

Hřejivé slovo. Každý rád cítí důvěru. Ale pozor, i důvěra je mince, která má dvě strany. Ta jedna těší, ale ta druhá zavazuje. Toho, kdo nám důvěřuje, nechceme zklamat. Vyjádřit dítěti důvěru tak znamená současně ho podpořit, ale také zavázat k odpovědnosti.

Důvěřuji Ti, že mě nezradíš. Důvěřuji Ti, že to zvládneš. Důvěřuji Ti, protože vím, že je na Tebe spoleh. Důvěřuji Ti, protože Tě jen tak neopouštím. To potřebuje slyšet každý, dítě především.

3. Ty to dokážeš

Už Emil Zátopek říkal: “Chceš-li běžet rychle, utíkej sám. Ale chceš-li doběhnout daleko, běž s někým.”

Všichni potřebujeme podporu, když nám něco nejde, když o sobě pochybujeme nebo když se odhodláváme k něčemu, co jsme ještě nedokázali. Proto děti mají po svém boku dospělé. Oni jsou přece symbolem nadhledu, moudrosti, zkušenosti. Oni jsou dětskými kouči.

Slova Ty to dokážeš jsou víc než projevem důvěry. Je v nich také víra. Věřit druhému je jedna věc, ale věřit v druhého je ještě mocnější. I děti zjistí, že když v ně někdo věří, dokážou víc.

4. Není to Tvá vina

Když dítě chybuje, ihned dostává od dospělých zpětnou vazbu – špatnou známku, na zadek… Ale jen u poukazu na vinu to nesmí skončit. Žádný požár neuhasí hledání viníka. Požár uhasí jedině identifikace příčiny a její společné odstranění. Ne izolace, ale spolupráce.

Vinit dítě příliš dlouho znamená vzít mu víru v sebe, energii, racionalitu i zájem o kladné řešení. Dítě v negativních chvílích dvojnásob potřebuje pozitiva: ponaučení a příklad, který mu umožní odstranit vadný přístup a jít dál. Nesoustředit se na vinu (na boření), ale na její nápravu (stavění).

Pamatujme si: Existují jen dva druhy lidí. Ti první odejdou, i když z člověka poznají to nejlepší. A ti druzí zůstanou, i když z člověka poznají to nejhorší. Proto stůjme při dítěti TÍM SPÍŠ, když dělá chybu. Tehdy nás totiž opravdu potřebuje – k pozitivní motivaci.

Je tak snadné říct: Je to Tvá vina. Ale když naše dítě chybuje, je to i naše chyba. Jsme v tom vždycky spolu. Jako tým.

5. Nikdo nejsme dokonalý

Děti dělají chyby, ale my také. Proto místo povyšování se a ponižování dětí raději projevujme velkorysost, pochopení a nadhled, ostatně právě chybováním se ponaučujeme a zlepšujeme.

Děti nepotřebují rodiče, kteří je chrání od porážek a chyb. Děti potřebují rodiče, kteří je učí, jak s porážkami a chybami zacházet. Poškozovat děti znamená učit je poškozovat sebe.

Dělejme opak. Bez ohledu na to, jak se jim nyní daří, děti motivujme, aby zítra byly lepší než dnes a nikdy nepřestaly pracovat na své lepší, optimálně co nejlepší verzi svého Já. A to i při vědomí, že nikdy nebudou dokonalí. To jim nebrání být nejlepší, jací v dané chvíli dokážou být.