Každý den mi svěřilo svůj problém v průměru 674 lidí. To je bilance roku 2022.
Není to vysoké číslo, uvážíte-li, že jen na Facebooku mám více než 350 000 sledujících.
Je to však závratné číslo, uvědomíte-li si, že tolika lidem každý den chybělo povzbuzení, podpora, naděje. A to se mi mnoho dalších lidí zdráhalo napsat. A další mě ani neznají.
V tomto roce jsem pro všechny vydal šest psaných kurzů, zaměřených na problematiku vyhoření, vnitřní síly, překonávání strachu, manipulace či vlastní minulosti (syndromů příliš hodného člověka, hladového srdce, napadeného psa), Vánoční Speciál pro transformaci negativních myšlenek v pozitivní a dvě knihy, určené pro zvládání osamělosti nejen o samotě, ale také uvnitř vztahu (problém emocionální izolace při partnerově nekomunikaci, přetvářce, falši, nevěře a jiných formách destrukce vztahu).
Důležitost procesu
Pokaždé jsem apeloval na Vaši trpělivost a jedno klíčové slovo: proces. Pokud Vám život nedává to, co chcete, neznamená to, že si to nezasloužíte, ale že jste v procesu – to, že jste něčeho pro Vás důležitého dosud nedosáhli, neznamená, že toho nikdy nedosáhnete, jen to nesmíte vzdát, přestat věřit ve výsledek, ve smysl svých kroků, v důležitost cíle, ať je to i čekání na správného člověka.
Čas je nejdůležitější hodnotou v lidském životě i proto, že pomáhá. Není to tak, že čas všechno změní. Je to tak, že čas NÁS mění. Čas nás totiž učí si i na nepříjemné zvyknout, naučit se s tím žít, přizpůsobit se, a také – po odplynutí prvních emocí – racionálně pochopit, proč například k našemu zranění došlo, a ponaučit se z toho. Čas Vám pomáhá, věřte mi. I když jste nyní sami.
Ve své knize Sami zdůrazňuji, ať období osamocenosti nepromarníte. Ona totiž pomine. Ale to, co se v ní můžete naučit, zůstane. A může se Vám později vyplatit i ve vztazích. Uvedu příklad: Naučíte-li se být sami se sebou rádi, může Vám to pomoci nezůstávat ve vztazích, jež pro Vás nejsou stvořeny, déle, než je nezbytně nutné. Máte-li totiž sami sebe rádi, nedopustíte, aby Vám jiní lidé zbytečně dlouho ubližovali. Neznamená to, že se budete vyhýbat vztahům. Ne, dáte vztahům šanci. Ale když budou toxické, nebudete mít problém z nich odejít – nebudete se totiž už samoty bát. Budete vědět, že je to přístav, kde jste v bezpečí, protože je často lepší být sám než s někým toxickým.
Podotýkám: často, ne vždy. Někdy totiž osamělý člověk je sám sobě zdrojem toxického ovzduší. Aby se to nedělo, i o vánočních svátcích, prosím, využijte – cítíte-li se sami – tuto příležitost k sedmi důležitým vnitřním pokrokům:
1. Investujte do sebe
Každá rána, i ta emocionální, musí projít procesem zvaným zapouzdření. Odřenina lokte se pokryje strupem a pod ním začne hojení. Ten strup brání vnějším okolnostem, aby proces uzdravení narušily. To se děje i s námi samotnými, když se po velkém emočním zranění uzavíráme před okolím – izolujeme se brněním, noříme se do svých zpočátku nesnesitelných pocitů.
Potřebujeme dospět k poznání, že je-li všude kolem tma, život čeká, až světlo rozsvítíme v sobě. Ano, nevidíme-li žádné kolem sebe, znamená to, že tím světlem, o něž tolik stojíme, máme být my sami.
Herečka Michaela Kuklová jednou řekla: „Zažila jsem sedm let samoty, sedm let bez muže, sedm let štěstí. A víte proč? Protože jsem měla čas na sebe. Nepochopila jsem to hned. Ale dnes myslím, že všichni bychom měli alespoň jednou za čas zažít úsek, kdy budeme zcela sami. Pomůže nám to urovnat si priority, začít přemýšlet také o sobě a nastavit si vlastní cenu, pod kterou už nikdy nepůjdeme.“
Žijeme v době, kdy málokdo je upřímný, a to především vůči sobě. Lakujeme si situace načerno nebo narůžovo. Přitom musíme dozrát k vědomí, že nejdůležitější je „zorientovat se v mapě“, pochopit, kde jsme, kam se chceme dostat a kterou cestou se chceme vydat.
Za řevu jiných lidí na to nebývá čas ani energie. Sami v sobě jsme ale schopni připustit, že co bylo dřív, přímo určuje to, kde jsme teď (minulost definuje přítomnost), avšak to, jak se zachováme teď, přímo určí to, kde budeme zítra (přítomnost definuje budoucnost). Pokud teď začneme pracovat na budoucnosti tak, abychom oslabili bolest, ta v našem životě sice zůstane, ale v kapitole zvané Minulost (i o tom je kniha Sami).
2. Pročistěte si okolí
Ačkoli proces čištění probíhá uvnitř, projevuje se navenek. Týká se totiž i vnějšího světa.
To, jak se cítíme, je mnohdy dáno okolím, kterým se obklopujeme. Všichni jsme z hlediska energie průměrem energie přibližně pěti osob, které nejčastěji tvoří naše okolí. Jinými slovy: Jsou-li lidé kolem nás negativní, nepřejícní, žlučovití, nesebevědomí, pak jsme takoví i my. Jsme jako okurky, ochucené nálevem, do něhož jsme déle ponořeni.
A platí to i opačně. Jakmile z negativního okolí přejdeme do pozitivního prostředí (kde nás druzí podporují, povzbuzují, drží, inspirují), náhle se začneme měnit – budeme v sebe více věřit, ožijeme. Přitom jsme se nezměnili my, jen okolí. To má na člověka obrovský vliv.
Žádné dítě se nerodí zlé nebo zapšklé. Negativa do něj často během dětství někdo nahrál. Ale dá se jich zbavit. Nahrávku lze smazat. Pamatujme si však: Jestliže chceme ve svém životě vidět změnu, pak ta změna musí vzejít primárně z nás. A to i ve vztahu k okolí.
Především buďme vděční za těžkosti. Během nich poznáme člověka. Pokud prakticky celý svět odejde, pak ten, kdo při nás zůstane, je skutečný přítel. Přitom platí, že kdo při nás nestojí v časech nejhorších, nezaslouží si místo po našem boku ani v časech nejlepších.
Proveďme tedy inventuru ve svém okolí. Potřebujeme někoho, kdo nás bude podporovat. (Že Vám někdo takový chybí? Právě pro Vás vznikla uzavřená skupina, kde se potkávají lidé podobných osudů, tedy i porozumění, sdílení a nakonec přátelství).
3. Ponořte se do činnosti
Negativní mysl je třeba rozhýbat, konstruktivně zaměstnat. Vedle pasivní části mozku, zodpovědné spíše za bilancování a „přežvykování“ domněnek, zapojit kreativní část mozku, zodpovědnou za tvorbu. Jinými slovy: Přestat bořit, začít stavět.
Jednoduchou psychologickou pomůckou je proměnit podstatná jména ve slovesa: úzkost, trápení, bolest změnit v pohyb: běhej, tancuj, posiluj, čti, zpívej, pracuj!
- Jakákoli aktivita posouvá člověka z pasivity. Vždycky je lepší vykročit do neznáma, než zůstat tam, kde nic není. Změna je život – s pochopením tohoto pravidla končí všechno sebekřižování, obviňování druhých, vymlouvání se, odkládání. Proč? Člověk je jako dynamo, pohybem vytváří energii. Uvolňované hormony štěstí zlepšují náladu, mění pocit člověka, a tím i jeho myšlenky.
Pamatujme si: Pocity vytvářejí...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům