“Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit Vaše právo to říkat.” Voltaire
Škola, vzpomínáte? Strach, nesvoboda, podřízenost.
Vlastní názor dítěte nemá hodnotu. Existuje jedna oficiální pravda, od které se není možné odchýlit. Do dalšího ročníku projde jen ten, kdo nejlépe opakuje nebo si pamatuje.
Střih v čase. Podívejme se na sebe dnes. Necítíme ve svém životě totéž – strach, nesvobodu, podřízenost? K čemu nás vlastně škola vychovala? A kým jsme se vlastně stali?
Všichni jsme se narodili jako prázdné nádoby. Kým jsme, v co věříme nebo co umíme, je výsledkem naší minulosti. Výsledkem toho, čím nás naplnili.
Bojíme se? Pochybujeme? Nepřipadáme si dost dobří? Potřebovali bychom vytáhnout špunt jako z vany a vyprázdnit zkažený obsah. Napustit svou nádobu pozitivní tekutinou. Jenže usazená špína na okrajích by zůstala. Potřebujeme vzít rejžák a pořádně je vydrbat.
Odvaha, víra, vytrvalost, touha po vlastní realizaci, chuť usilovat o velké sny. Proč tím oplývá jen někdo? A proč někdo jiný se drží raději v závětří, nevybočuje z davu, mlčí a pak čeká, jaké kosti mu milostivě hodí panstvo? Kdo rozhodl, zda nás naplní aktivitou, nebo pasivitou?
Tento článek nemá hodnotit učitele nebo rodiče. Jsou to cizí lidé, kteří mají právo na svůj život, ať je jakýkoli. Má spíše probudit všechny z nás, kteří nadále žijí podle chybných školních vzorců a diví se, že v praxi nefungují, že nejsou zárukou štěstí.
Co jsme teď, je výsledkem minulosti. Co budeme zítra, je výsledkem přítomnosti. Na jaké školní usazeniny je tedy dobré vzít rejžák?
“Dokáže člověk létat?” Jak byste odpověděli ještě v roce 1902?
Bratři Wrightové neposlouchali svého učitele, který jim zdůrazňoval, že člověk je těžší než vzduch, proto se nemůže ve...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům