Místo předmluvy: Vždycky jsem toto téma ignoroval. Po zkušenosti se sebevražedným příběhem našeho čtenáře už jsem velmi opatrný. Vím, jaká třaskavá směs se ve Vánocích skrývá. Jestli se kdokoli cítí sám a bezprizorní, prosím, bez rozpaků pište.
Poslední 2 prosincové týdny. Jedni nevědí, kde jim hlava stojí. Ti druzí si uvědomují, že není kam spěchat. Na co se těšit. Nadchází čas, kdy by se blízcí lidé měli setkávat. Už nebude prostor na výmluvy, že nám do programu vešlo něco důležitějšího. Ne, teď už ne. Vánoce vždy ukážou, komu za to stojíte a komu ne.
Je to tvrdá zkouška tušit, že možná nikdo nepřijde, nenapíše, neozve se. V tomhle jsou ty nádherné svátky také kruté.
“Jaký smysl má vlastně můj život?” – tak se obvykle ptají. Nešťastní lidé hledají smysl života, zatímco šťastní lidé ho vytvářejí – vkládají smysl do každého svého dne. Ne, smysluplný život nepadá z nebe. Žádný život sám od sebe nedostane smysl. Ten smysl mu musíme dát my. Řešení šťastného života není nikde kolem, je v nás. A pro ty, kteří zůstanou na svátky sami, je to příležitost k přemýšlení.
Nikdy nepodceňujme přemýšlení, je základem změny života. Správné myšlenky totiž vedou ke správným činům a správné činy vedou ke správným výsledkům.
Na jaké typy přátel bychom tedy v příštích dnech měli dát obzvláštní pozor?
Dělají jen to, co chtějí jiní
Typ: Neuvědomuje si to.
Děláme-li to, co chtějí jiní, neděláme to, co chceme sami. Neděláme-li to, co chceme sami, nemůžeme být nikdy naplnění a šťastní.
Nebývá to leností a pohodlností. Spíše pocitem, že jsme nedostateční a nedokázali bychom se o sebe postarat. Je to nízkým sebevědomím.
Kdykoli je nutné učinit důležité samostatné...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům