Když píšu magazín FC, dostávám e-maily od mladých lidí, kteří nevěří ve svůj úspěch. Nechápu, jak je to možné.
Narodil jsem se ještě v době, kdy úspěch neměl NIKDO ve svých rukou. Závisel na členství v politické straně, donášení, přikyvování. Kariérně vyniknout mohl jen ten, kdo paradoxně nejvíce splynul s davem. Byla to doba, kdy se nesmělo mimo jiné podnikat. Člověk nemohl svobodně dělat to, co ho baví, nýbrž jen to, co potřebovala společnost. Bez souhlasu za dobré chování nesměl ani vycestovat do zahraničí. Žil v kleci, ze které nesměl pryč.
Nebyl to pravěk. Bylo to mnohdy jen pár let předtím, než se ti mladí narodili.
Dnes může KDOKOLI KDYKOLI dělat COKOLI. Za úspěch, neúspěch a celý svůj život je plně odpovědný sám. Když se rozhodne, může se ihned sbalit a zítra být v jiném časovém pásmu. Začít nový život od začátku KDEKOLI. Je internet, který umožňuje prosadit se celosvětově. Vymizely skoro všechny překážky. Zůstaly jen ty, které nezáleží na žádném režimu. Překážky v nás.
Mnozí lidé horují pro návrat socialismu. Chtějí zpátky do klece. Chtějí nemít na výběr. Chtějí muset. Horují tak ti, kteří neumějí využít příležitost. Nedivím se, když to jsou lidé, kteří vyrostli v totalitním systému. Oni to nemohou umět. Jsou jako omilostnění vězni, kteří chtějí zpátky do cely, protože se o sebe nechtějí starat. Ale divím se, když to jsou mladí, kteří se narodili do nejlepší doby v historii, kdy se JAKÝKOLI člověk mohl prosadit. Bez aristokratického původu, árijské rasy, správného pohlaví, barvy pleti, majetkového statusu…
Z Kalifornie mi napsal jeden mladý člověk. 21letá Gabriela Gunčíková, možná ji znáte, možná ne. Účastnila se Česko Slovenské SuperStar a málem ji vyhrála. Nebyla z jiné planety. Nebo z prominentní rodiny. Úspěch jí nespadl do klína, musela si pro něj dojít. Proč zrovna ona, jedna z 380 obyvatel Jankovic u Holešova, věřila, že by mohla v obrovské konkurenci uspět? Proč když si splnila jeden bláznivý sen, jde za dalším? A proč jí okolí znovu, jako tehdy, říká, že to nedokáže, když to nikdo nemůže vědět? Proč vůbec Gabriela není zařazenou asistentkou nebo recepční, aby měla od okolí klid? Kde bere sebevědomí a vzdor? A jak s nevírou bojuje zrovna teď?
Dobře ví, jak se mladí lidé dnes cítí. Prožívala úplně totéž. Následující řádky mi psala v noci na dnešek. Jde o výpověď člověka, který se vzepřel systému. Ať jsme něčí kamarádi, rodiče či učitelé, měli bychom se nad tím zamyslet:
“Když poslouchám názory mladých lidí, které...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům