Místo předmluvy:
Můj přítel bilancoval další úspěšný rok své firmy. Začínal před lety tak, že se maximálně uskromnil. Aby získal kapitál na své podnikání, prodal velký byt a šel s dvěma dětmi do malého pronajatého. “Bál jsem se, jak to děti přijmou. Bylo jim 6 a 8 let. Váhal jsem, zda ten krok udělat. Pak jsem ho právě kvůli dětem a jejich budoucnosti udělal.” A jak to přijaly? “Když jsem jim ukázal náš nový domov, starší syn se zamračil se a povídá: “Táto, tady budeme bydlet všichni? No, na to, že chceš podnikat, tohle nebyl dobrý první obchod…”
“Strach lže a Ty mu věříš.” Friedrich Nietzsche
Před týdnem jsem zveřejnil zpověď zpěvačky Gabriely Gunčíkové. Článek Když chceš létat, neptej se slepic, jestli to dokážeš sdílelo přes 15 000 čtenářů, byl o víře/nevíře mladých lidí v sebe.
Věřit si, nebo nevěřit si je základní podstatou úspěchu, nebo neúspěchu. Kdo si věří, může dosáhnout jakékoli vytoužené mety. Protože si dá šanci. Naopak kdo si nevěří, neuspěje, protože si buď ani nedá šanci uspět, nebo dá, ale do pokusu nevloží maximum. Protože beztak nevěří ve svůj úspěch.
Všimněte si, že to, zda si věříme, či nevěříme, nemá žádnou souvislost s našimi schopnostmi nebo potenciálem. Ani sebevětší génius a kabrňák se kariérně neprosadí, když si nedá šanci uplatnit své předpoklady. A naopak člověk bez papírových předpokladů může uspět, když dovolí hlavě, aby našla cestu k úspěchu. Víra i nevíra se totiž odehrávají výhradně v hlavě. Hlava ovládá člověka. Je schopna ho přesvědčit, že selže, stejně jako ho donutit, aby na sobě makal, pokud si věří, a vypracoval se bez ohledu na pozici, z jaké vzešel. Ano, je úplně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům