Místo předmluvy: Tento článek nemá pomlouvat majetné lidi. Chápu, že o kvalitní věci je daleko náročnější se starat. Nicméně také nepřehlížím, že mezi bohatými, stejně jako mezi chudými, jsou troubové. V tom není rozdíl. Rozdíl je v tom, že u chudého déle váháte. U bohatého víte hned, na čem jste. Peníze totiž z nikoho lepšího člověka neudělají. Jen zvýrazní vlastnosti, které už máte. Proto mít peníze a dovolit si luxusní věci ještě neznamená být víc než druzí. Buran, který zbohatne, stále není víc než buran, jen s penězi. Naopak má pech, že podle toho, jak zachází s luxusem, se to pozná rychleji.
O mně říkají, že jsem snob. A něco na tom je. Mám rád kvalitní (= drahé věci) a užívám si je. Hlavně boty. Neužívám si je tak, že bych se s nimi mazlil. Ale kvůli své pohodlnosti. Nerad nakupuji. A kvalitní byznysové/společenské boty jsou skoro napořád. Když víte, jak se o ně starat. A navíc se o ně tak staráte.
Kůži kvalitních bot totiž považuji za živý organismus. Je jako ta lidská, dýchá, žije. Když o ni stejně jako o lidskou pečujeme, dobře slouží. Navíc stárnoucí obuv můžeme stejně jako stárnoucího člověka renovovat. Se sebou chodíme k plastickému chirurgovi, odsát si tuk, spravit si oči. Se značkovými botami můžeme jít do jejich “porodnice”, továrny, kde vznikly. Tam je přepychově omladí (záleží na konkrétní značce a rozsahu příslužeb, co bývá v ceně).
A ve srovnání s oblečením je na kvalitní obuvi nejpohodlnější, že nevyjde z módy. Některé modely se vyrábějí již přes sto let a naopak mají stále větší prestiž a glanc. Jsou jako zralé ženy nebo prošedivělí seladoni – rostou do krásy. A hlavně se nevyhazují. Jakub Lohniský, majitel zastoupení anglické značky Loake, věří na to, že v botníku žijí skřítci. Když jim vyhodíte domeček, tedy opravdu kvalitní boty, jen proto, že jste se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům