“Kdybych byl diktátor, donutil bych lidi, aby cestovali.” Jan Werich
Místo prologu: Píšete si o více zážitků z cest, chcete více poznat bohaté a zda jsou o tolik jiní než Vy. Unesete zklamání, že nejsou jiní a že se možná najdete i v jejich minulosti?
Představte si apatii. Nezájem vůbec o nic. Pocit, že život nikam nevede. Máte to někdy? Prostě vyhořeníčko.
“Bylo mi 38 let, když jsem dostal klasický syndrom vyhoření. Všechno, na co jsem se podíval, chytalo šedou barvu. Myslel jsem, že život nemá smysl a na jakoukoli změnu je pozdě. A podívej dnes…” směje se muž, kterému přátelé říkají Didi. Jeho jméno možná neznáte. Produkt, na kterém zbohatl, určitě ano. Didi ho nevymyslel ani nevyrobil. Ale tomu, kdo ho vymyslel a vyrobil, nabídl, aby na něm společně zbohatli.
To je důvod, proč rád vyhledávám bohaté a úspěšné lidi. Když jdeme při povídání po časové ose jejich života od současnosti do minulosti, vždycky najdu bod, kde na tom byli stejně jako my. Akorát oni na rozcestí odbočili jinam. Ale my se na stejné rozcestí můžeme kdykoli vrátit a vydat se podobnou cestou jako oni. Dnes pořád není pozdě.
Mimochodem, až Vám někdo bude namlouvat, že cestovat do zahraničí je zbytečné, že to jsou jen vyhozené peníze a čas a že když odpočinek, tak jen doma za pecí, vzpomeňte si na tento příběh…
Změň a skoč
Kudy vede cesta ze syndromu vyhoření na tento ostrov v souostroví Fidži, kde má dnes Didi druhý domov, svůj vlastní soukromý ostrov s hotelem a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům