Mám rád cestování, ale…
Uplynulé 4 dny jsem byl ve 3 různých zemích a všude jsem poslouchal totéž: “Á, panáček je z Česka. Takže bude stačit horší pokoj za vyšší cenu?” Narážky na češství jsou už častější i než na moje příjmení.
My, Češi, totiž máme v Evropě kuriózní pověst. Halbmeni, říkají nám. Polovičatí. Všechno děláme napůl. Nakonec ani já nevím, proč jsme tolik spěchali do Evropské unie, když se teď zase bráníme přijmout euro. “Vychcánci. Brát dotace ano, spolupodílet se ne.” Ano, to je náš obraz. Někam patřit, ale zároveň tam raději nepatřit. No, halbmeni.
Kdybych poslouchal naše politiky, snad bych i uvěřil, že jsme na Evropu vyzráli. Ale čím víc se rozhlížím na cestách i doma, začínám mít neodbytný pocit, že tady něco smrdí. Že jsme jako orangutan, který se směje lidem, že jsou za mřížemi, přitom to on je v kleci. Ze země, kde si národní banka hraje s měnou (s eurem by pochopitelně nemohla), se přidušeným Čechům nechce do “venkovní drahoty”, aniž by jim došlo, v jaké drahotě žijí tady.
Už mě to dost štve, protože pak slyším, kolik Čechů nemá peníze. Když jsme do aktuálního vydání FC připravovali povídání s nejbohatším Rakušanem Dietrichem Mateschitzem, zaujala mě jeho jednoduchá definice zbohatnutí: “Každý může bohatnout. Akorát musí dlouhodobě víc peněz vydělávat/udržet než utratit.” Češi rozhodně nemohou říct, že by jim za život neproteklo rukama hodně peněz – v součtu to jsou pořádné miliony korun – tak proč jim tak málo zůstane? Skutečně musíme mít tak vysoké životní náklady? Opravdu platíme nejnižší možné ceny? Zdůrazňuji – OPRAVDU? Nebo jen věříme, že populární nákupní “akce” mají něco společného se slevou?
V tomto článku se trochu neobvykle podívám na českou nákupní realitu očima bohatých. Konkrétně na základní potřeby – potraviny, ošacení. Po celou dobu se budu ptát: Opravdu trváte na tom, že jsme na Evropu vyzráli? Nejsme náhodou spíše my ti, kteří tahají za proklatě kratší konec? A pokud ano, co s tím udělat?
1. parametr, podle kterého nakupují bohatí: Kvalita
Když bohatí nakupují, v první řadě hledí na kvalitu. U Čechů kvalita skoro nerozhoduje.
Nikdo v zahraničí nemůže pochopit, jak může mít stát v klidném středoevropském klimatu 1) tak závadné a 2) tak drahé silnice. Budiž, tuneluje se, jsme asi bohatá země, ale proč ani ten tunelář neumí udělat základní práci? Rakušan, který jede od Mikulova na Prahu, má podle stavu vozovky pocit, že jede na východ, ne na západ. Nepochopí, proč jsou v Alpách za standardní cenu proraženy tunely v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům