Ivana mi psala denně. Čekala dvojčátka, bohužel jejich otec ji opustil. Den co den jsem četl její texty plné zklamání, bezmoci, depresí. V den termínu porodu psát přestala. Lekl jsem se, zda všechno nevzdala.
Po týdnu mých urgencí konečně odepsala. “Promiňte, že jsem nedala vědět, ale s narozením dětí jsem nalezla štěstí. Něco, pro co má konečně smysl žít.”
Motto: Vkročit na úplně novou cestu je vždycky složité. Ale nikdy ne tak složité jako zůstat na cestě, která nikam nevede, a věřit, že se zlepší.
“Víte, proč tolik lidí trpí?” položil mi před lety řečnickou otázku Ingvar Kamprad. “Protože se vzpírají změnám.”
Kamprad měl odmalička idealistické představy o životě. Snil, jak zbohatne a splní si své sny. Přitom vyrůstal na venkovské farmě ve Švédsku, v chudobě a byl dyslektik. Dnes je druhým nejbohatším Evropanem s majetkem 43 miliard dolarů. Příčina? Přestal se vzpírat změnám.
Jednou když měl převézt autem starý stůl, zlobil se, že se nevejde dovnitř. Vadily jeho nohy. Tak ho napadl skládací nábytek, dnes známý jako IKEA.
Kdo chce v životě uspět nebo být šťastný, musí především pochopit život. To znamená pochopit, že člověk je součástí přírody a příroda se nepřetržitě mění.
Kvete a vadne.
Roste a chřadne.
Střídá den a noc.
Příliv a odliv.
I člověk se rodí i umírá, dokonce denně, když se budí a vstává.
V přírodě, tak jako mezi lidmi, také přežívají druhy, které se nejlépe adaptují na změny; které pochopí, že každá změna obsahuje něco dobrého, a to dobré je nutné vzít za správný konec.
Ano, žít znamená především umět se měnit. A této věty je životně důležité se držet.
Co máme dnes, může být zítra tím, co jsme měli. Ať jde o jakoukoli věc, partnera, zdraví. Nikdo nevíme. Okolnosti i lidé přicházejí i odcházejí. Život se pro nikoho z nás nezastaví. Ať je situace dobrá nebo špatná, můžeme počítat s tím, že se změní. Nemá smysl trvat na tom, co bylo, snažit se sám sebe neměnit....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům