Když jsem před lety zakládal FirstClass.cz, přál jsem si vytvořit místo, kde by člověk odkudkoli na světě v jakékoli situaci nalezl útočiště. Místo, kam by mohl napsat, svěřit se, vypustit páru. V té době jsem neměl ponětí, kolik druhů problémů musejí lidé řešit.
Před lety mi napsala mladá maminka, která měla přijít o syna. Složitý případ, do kterého jsem si neuměl představit zasáhnout. Až mě svou prosbou dojal i její malý syn. Výsledkem je, že spolu zůstali a já jsem jako poděkování od něj obdržel krásnou pastelkovou kresbu a od ní zvláštní dárek, který by mě nikdy nenapadlo si pořídit, ale který je mementem, že pomoci druhým může mít smysl i pro nás samé.
Píšu to hlavně proto, že tehdy jsem poprvé stanul proti čistému sobectví. Nevím, zda ho jsou schopny ženy (příroda a mateřské pudy by to měly vylučovat), ale u mužů se s ním občas setkávám. Snad proto, že je tenoulinká hranice mezi sobectvím a vlastní cestou, na kterou má právo každý člověk. Všichni máme jen jeden život a je pouze na nás, jak ho žijeme. To je pravda. Ale zbývá jeden dodatek. Každá svoboda má na své rubové stránce i odpovědnost.
Se sobci obvykle nejde mluvit. Mají svůj směr a s druhými v té chvíli...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům