Místo předmluvy: Láska je jako gumička, kterou každý z partnerů napíná za jeden konec. Když to jeden vzdá, druhého to pekelně bolí…
Život je jako labyrint. Nikdy nevíme, jestli cesta, kterou právě jdeme, vede k cíli. Ale musíme to zkusit, protože jinak k cíli nedojdeme.
Nevíme to ani s partnerem. Musíme investovat svůj čas, to nejvzácnější, co máme, abychom zjistili, jestli to s ním vyjde. Přitom víme dvě krutá fakta:
1) že ztracený věk nám nikdo nevrátí, nedá se vyreklamovat zpátky.
2) že ze všech lidí na světě je pravý pouze jeden: Ať totiž vyzkoušíme libovolný počet partnerů, úspěšný je pouze ten poslední – se všemi předchozími se přece rozcházíme.
Náročný labyrint, viďte? Ale takový je život.
Motto: Kde nejsou pravidla, je dovoleno vše.
Je to hra o čas, ale i o kvalitu. Navíc mnozí z nás hledají ve více labyrintech souběžně. V jednom partnera, ve druhém kariéru, ve třetím vnitřní štěstí, ve čtvrtém… Jenže, čím více zajíců naráz honíme, tím hůře se focusujeme, zaměřujeme na kteréhokoli z nich. Naopak s již vyřešeným jedním bludištěm (spolehlivým partnerem za zády) se můžeme více a úspěšněji zaměřit na práci, zdraví, seberealizaci.
Ale představme si opačný případ.
Úspěšná žena, stoupající v kariéře, ale v již zralém věku na založení rodiny. Má partnera, kterému důvěřuje, připravuje si tedy aretaci pracovní pozice tak, aby se během mateřské nic nezhroutilo – jako by v práci jen stiskla tlačítko PAUSE.
A v tom – partner od ní odejde.
V zásadě je jedno kdy – zda před početím, v těhotenství nebo po porodu. Co se stane?
Ženě přibude nový labyrint, vztahový. Zhorší se jí focusování, nemůže zaostřit na jeden labyrint. Čím hůře má zaostřeno, tím hůře se jí hledá v kterémkoli labyrintu východ. Čím rozostřeněji vidí, tím spíše v práci místo tlačítka PAUSE stiskne tlačítko STOP. Obtížně navazuje na to, co bylo. Ačkoli změna proběhla pouze ve vztahovém labyrintu, jí připadá, jako by ztratila cestu i v pracovním, potažmo všech dalších. Jako by nic nefungovalo a vše se hroutilo. Pouze jedním rozbitím vztahu.
Stejný příklad se týká i mužů. S tím rozdílem, že mužům jinak běží čas.
Čas, to hlavní slovo. Když jsem psal knihu 250 zákonů lásky, myslel jsem především na čas. Kniha je o pravidlech a pravidla jsou jako mantinely. Čím dříve si je s partnerem vymezíme, tím dříve vytušíme, jak daleko s takovým partnerem můžeme dojít. Poměrně rychle vyjde najevo, jestli jsme oba schopni v těch mantinelech manévrovat, aniž bychom zavinili nehodu. Jde, opakuji, o náš čas.
Já jsem ve svém soukromém vztahu vymezil 250 mantinelů. Budiž, zveřejnil jsem je. Možná se to zdá moc, vysoké...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům