Stiskl jsem zvonek a řekl své jméno. Kovaná zámecká brána se elektricky otevřela a já vjel se staženými okny do historie. Dýchal jsem znovu areál hotelu, který mi přirostl k srdci…
Ale – tentokrát bylo něco jinak.
Od anglického parku vítr nesl zvláštní podmanivé vůně.
Tento článek je o tom, co dokáže jeden velký sen, za kterým jsme ochotni opravdu jít, a také jaký rozdíl dokáže vytvořit jeden jediný zaměstnanec, když dostane příležitost.
Zaměstnavatelé by si mohli uvědomit, že zaměstnanci nejsou jako tvárnice, jeden jako druhý. Že způsob myšlení každého je nenahraditelný a to, co je jeden schopen nabídnout, může způsobit rozhodující rozdíl, rozhodující náskok, rozhodující zisk. Přemýšlejte o tom, až budete příště vyhrožovat zaměstnancům, že “takových jako oni jsou plné zastávky”.
A vy, ostatní neustále okolím zastrašovaní, máte nějaký sen? Přemýšlíte, jak si ho splnit; jak uskutečnit svůj nápad? A co zvolit tu nejkratší, přímou cestu? V jednoduchosti je síla. A já Vám to na jediném člověku dokážu.
Ťuky ťuk. Jakub Šmíd stál na recepci hotelu Chateau Herálec a přišel se zeptat. Svým způsobem drze. Nepotřebovali jeho nápad ani jeho osobně. A přesto ho zaměstnat museli. Protože PŘINESL ROZDÍL. Rozdíl, který jsem já při svém příjezdu okamžitě cítil, pak viděl a dokonce i ochutnal.
Ale popořádku.
Jak potkat sen
Jakub studoval vysokou zemědělskou školu se zaměřením na zahradnictví. Jednou se stalo, že cestou ze Šlapanova na Vysočině, kde bydlí, do Prahy se zamotal. A spatřil, přes zeď, zámek v Herálci. “Miluji přírodu a historii. Míval jsem sen vlastnit zámek, kde bych ubytoval hosty, a oni by obdivovali mé zahrady. Ale byl to nesmyslný sen. I kdybych vyhrál Eurojackpot, na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům