Jak to, že jeden člověk dosáhne vysokých cílů, zatímco druhý se na stejné cestě zastaví a vzdá?
Jak to, že někdo přijme výzvu a jiného ochromí obava z neúspěchu?
Jak to, že tak rozdílné odhodlání, vytrvalost a ochotu učit se z chyb mají dva lidé v jedné zemi, jedné firmě, někdy i jedné rodině?
V čem je ten první člověk lepší než druhý?
Pochopil jsem to už jako malý. Ty dva opačné lidi jsem měl totiž vedle sebe. Babička s dědečkem mi vyprávěli jednu pohádku. Každý ji ale opatřil jiným koncem. Ta pohádka zněla:
Žila jednou myš. Žila si spokojeně. Než ji shora spatřil netopýr.
Netopýr se podivil: “To je ale divný netopýr, tam na zemi. Chudák. Někdo ho asi přepadl a ukloval mu obě křídla.”
I volal na myš: “Hej, co se Ti stalo?”
Ale myš netopýří řeči nerozuměla. A tak mlčela.
Netopýr tedy seznal: “Opravdu chudák. I jazyk mu asi vyklovali. Rozveselím ho.”
Netopýr vzal myš do tlamy a vynesl ji nad zem s dobrým úmyslem: “Ukážu mu to, co dlouho neviděl.”
Myš žasla. Viděla to, co ještě nikdy. Pak netopýr snesl myš na zem.
V pointě se prarodiče rozcházeli.
Babička vyprávěla: Z myši se rychle stal nešťastný tvor. Protože poznala výšiny i šíři světa. Bylo jí hůř, než kdyby je nikdy nepoznala.
Zatímco dědeček říkal: Myš od té doby přestala žít v dírách. Rozhodla se poznat svět. Protože zažila něco nového. Něco, o čem už věděla, že není sen.
Přitom oba konce jsou v životě přípustné. Je pouze na nás, jestli máme v hlavě “babičku”, nebo “dědečka”. Jestli se rozhodneme jít cestou, na které už prokazatelně byl někdo jiný, nebo zda usoudíme, že sen je pro nás nedosažitelný.
Nerozhodne to nikdo za nás. Nikdo totiž nemůže vědět, čeho jsme ve skutečnosti schopni. Nikdo. Nevíme to ani my. Ty limity buď vlastní odvahou objevujeme a vlastní pílí posouváme, nebo ne. Je to naše volba.
Úspěch je volba.
Poznal jsem v životě mnoho úspěšných i neúspěšných lidí. Obchodníků, sportovců, zaměstnanců, podnikatelů. Všichni byli ze stejného masa a kostí, v biologii totiž není rozdíl. Rozdíl nebyl ani ve světě, ve kterém žijí.
To, čím se lišili, byl obsah hlavy. Ti, kteří došli vysoko, protože se nebáli přijímat stále větší výzvy,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům