“Raději půjdu s přítelem tmou než sama světlem.” Helen Keller
Budujeme kariéry, majetky, své ego. Ale nezapomínáme na něco, co nám může pomoci v okamžiku, kdy se nám přestane dařit budovat kariéru, majetek, ego?
Myslím tím na nejdůležitější pojistku – přátele.
Když mi bylo 10 let, vyskytoval se mezi námi na sídlišti vrstevník – zřejmě autista. Sklízel posměch. Než jeden z kamarádů vykročil proti davu. Objasnil nám přednosti jeho neobvyklého přemýšlení a paměti. Od té doby to byl “jeden z nás”.
Když mi bylo 25 let, můj kamarád se v metru přes sklo soupravy zakoukal do krásné dívky. Dýchla na sklo, prstem vepsala své mobilní číslo, ale telefonáty nezvedala, požadovala jen SMS. Vyšlo najevo, že je neslyšící. Můj kamarád od té doby studoval znakový jazyk. Aby rozuměl tomu, co není slyšet, a přesto existuje.
Když mi bylo 40 let, připletl jsem se do ošklivě vypadající nehody. Dramatické scéna, pokroucené plechy, naštěstí nikdo zraněn. Dva lidé z jiných zúčastněných aut ihned postovali fotografie na Facebook a Instagram. Zatímco první se chlubil, že dostal přes 300 lajků a 50 komentářů, tomu druhému na základě příspěvku přijel živý kamarád… pomoci.
Ten muž tehdy řekl nezapomenutelnou větu: “Vím, že nemám mnoho přátel. Jsem ale vděčný za pár takových, o které stojí za to bojovat.”
Jak poznat, kdo je skutečný přítel a kdo je jen mezi “přáteli” na Facebooku? Na čí živou tvář se můžeme spolehnout, až nám bude ouvej, a neohlásí se nám “není na chatu”? Do koho se vyplatí investovat energii a čas, protože víme, že jde o investici s potenciálně vysokým výnosem?
Já mám 5 pomůcek.
1. poznávací znamení: Dělá si na mě čas
Je spousta projevů skutečného přátelství, ale to nejcennější je čas. Odložit mobil, když jsme spolu, nebo naopak být na příjmu, když potřebujeme. Bojovat za nás a dovolit, abychom mohli bojovat za něj. Neodcházet jen proto, že navzájem nesouhlasíme, nebýt pořád “strašně zaneprázdněný” nebo “unavený”. Zkrátka být lepidlem, které dokáže spojit naši spokojenost a jednotlivé části našeho života, byť zrovna nejsou momentálně nejpříjemnější.
Ano, jsem děsně staromódní a přátelství měřím postaru – osobním, ne elektronickým kontaktem. Ale mám raději živé...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům