Když jsem, ještě jako utřinos, vezl svého dědečka do nemocnice, spěchal jsem a sakroval, kdykoli mi padla červená na semaforu.
Dědeček tehdy postřehl: “Vždycky si stěžuješ, když Ti padne červená. Ale nikdy se neraduješ, když máš zelenou.”
Tím mi ve 14 slovech vysvětlil rozdíl mezi pozitivním a negativním životem.
Všichni negouše potkáváme. Někdy si říkáme, že bychom je raději minuli. Myslíme si totiž, že nám ubližují. Zmateně se ptáme: Proč nás napadají? Proč nás pomlouvají? Proč nás zpochybňují? Proč nás odrazují? A proč vždycky nakonec tvrdí, jak jsme jim lhostejní, a přitom nám znovu a znovu nedávají pokoj?
Nevadí mi negativní lidé. Ale vadí mi, kdykoli pozitivní lidé ve svých křehcích začátcích ztrácejí energii, odvahu, chuť se posunout a zlepšit jen proto, že narazí na silně negativního člověka. Tímto článkem nechci v žádném případě vytvářet nevraživost vůči negativním lidem. Naopak chci, abychom se je pokusili pochopit, ba dokonce – promiňte, negativní lidé – využít je ve svůj prospěch.
Kdo to vlastně je
Negativní člověk je v zásadě nemocný člověk. Má vnitřní problém, který není schopen řešit. Oběma větám ovšem musíme správně porozumět.
Nemoc je odvozena od slov ne a moc. Negativní člověk nemá moc vyřešit problém. Neznamená to, že by mu scházelo něco, co jiní mají. On má naprosto všechno, co potřebuje k vyřešení svého problému. Jako kterýkoli jiný člověk na sobě může pracovat. Ale jeho vnitřní negace mu to prostě NEDOVOLÍ.
A tím se dostáváme ke 3 prokletím negativního člověka, které musíme pochopit.
1. prokletí: Negativní člověk nemůže dělat pozitivní kroky
Na začátku každého výsledku je pocit. Z pocitu se rodí myšlenka, myšlenka vede k činu a čin vytváří výsledek.
Z negativního pocitu ovšem může vzejít jen negativní myšlenka. Z negativní myšlenky vyplyne negativní čin. A negativní čin vede k negativnímu výsledku. Z toho je patrné, že člověk s chronicky negativními pocity si nemá JAK pomoci.
Kdyby si chtěl pomoci, znamenalo by to, že usiluje o pozitivní krok. Ale toho není s negativním myšlením schopen. Musel by o pomoc požádat o druhé. Ale i to by byl pozitivní počin. A hlavně – negativní člověk nemá k pozitivní změně vůbec důvod. Leká se jí. Pro negativního člověka existuje totiž, jako pro kohokoli jiného, jen jedna pravda.
Pravda každého člověka je dána jeho životem a zkušenostmi. Pravda negativního člověka je: Jiní lidé se ke mně zachovali špatně, a mně se tedy nedaří. Jestliže se mi nedaří, mohou za to druzí. Protože tuto výchozí pravdu (negativní pocit) jeho negativní myšlení musí zpracovat jedině negativně, postupuje takto: Když já se nyní budu chovat ke svému okolí také špatně, jemu se přestane dařit. A mně bude dobře.
To je velmi důležité. Negativní člověk nevidí jinou cestu k osobnímu štěstí než přes neštěstí druhých. Je jako černá díra. Bývalá hvězda zhroucená do sebe.
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům