Probudil jsem se 23. prosince a místo partnerky vedle mě ležel lístek:Sice nejsem sama. Ale cítím se osamělá. Vedle Tebe.Ten den odešla a bylo to správné. Už nedovolila, aby člověk, který pro ni dělá tak málo, já, ovládal tak mnoho jejích pocitů a emocí.Když jsem své ego oprostil od toho, že tím špatným jsem já, musel jsem jí poděkovat – za tvrdou a neocenitelnou zkušenost. Bez ní bych nikdy nezačal přemýšlet o tom, co vlastně lidé ve vztahu potřebují (viz kniha 250 zákonů lásky a Vánoční speciál FC).Vždycky jsem si myslel, že mě nejdříve potřebovala přestat milovat. Ale když jsme se pak po letech viděli a já jí blahopřál k úžasnému manželovi, usmála se: “Já jsem se nejdříve potřebovala naučit bez Tebe žít.”Zprvu to vypadá snadno. Zdá se, že je lepší být sám, protože nás alespoň nemá kdo zraňovat. Ve skutečnosti ale problémem osamělosti není být sám, nýbrž cítit, že nezajímáme někoho, na kom nám pořád záleží.Ale já se ptám:Proč nám záleží na někom, komu na nás nezáleží? Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás? Jak vůbec uvažujeme? Jak se naučit být sám?Odpovědi jsou prosté. Život nás chce něco důležitého naučit.Všechno v životě se děje z nějakého důvodu a někdy je dobré ten důvod znát. Tak jako v tomto případě.Jaké tři pravdy o lidech kolem nás si musíme uvědomit?Pravda číslo 1: JENOM NĚKTEŘÍ lidé nás zvedají výšKdyž jsem byl malý, máma mi říkala: “Budeš tím, s kým trávíš čas.”Nerozuměl jsem tomu, dokud jsem nepostřehl, že na to, jak se cítím, má rozhodující vliv moje nejbližší okolí. Když jsem byl ve špatném prostředí, které mě sráželo, cítil jsem se mizerně, podřadně, nedostatečně. Začínal jsem si myslet, že jsem dost dobrý. Přitom stačilo vyměnit své okolí a pocit se změnil. Najednou jsem byl důležitý.Jako narozený 30. srpna jsem byl vždy nejmladší a nejmenší. V kolektivu se mi posmívali, cítil jsem se k ničemu. Pak mě spolužák přihlásil na fotbal a trenér přípravky Slavie Fabanka na mě ukázal: “Ty budeš náš trumf. Tebe určitě všichni podceňují, viď?” Přikývl jsem. Učil mě jako Forresta Gumpa. Sem se postavíš a budeš čekat na míč. Jak ho dostaneš, budeš mazat k bráně a propálíš gólmana!“Hehe, koukej na toho prcka, dres má až pod kolena, div si na něj nešlápne. Toho hlídat nemusíme…” – posmívali se mi soupeři a já se cítil...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům