Miluji se. Zvláštní spojení, že?

Kdy naposledy jsme si něco takového řekli?

Miluji Tě nám připadá normální. Mít rád druhé. Oceňovat druhé. Potřebovat druhé.

Ale jaký vztah vlastně chováme k sobě? Čeho si na sobě nejvíce vážíme? Proč na tohle odpovídáme daleko méně? Copak jsme ve svém životě druhořadí?

V pátek jsem dopsal Vánoční Speciál a o víkendu se pustil v domě do předvánočního úklidu. Objevil jsem něco zvláštního:

Když mi bylo sedmnáct, sepsal jsem první milostný dopis. Byl krajně neohrabaný, což budete moci záhy posoudit, a adresovaný pochopitelně slečně. S věkem, jak stárnu, ale zjišťuji, že jsem úplně stejný dopis mohl napsat sobě. Svému Já.

Mnohokrát mě (více než ta slečna) umělo podržet v těžkých situacích. Nesčetněkrát mi dodávalo sílu a motivaci. Díky němu jsem nebyl osamělý a sám se sebou se cítil v dobré společnosti.

Tak pokud Vám bude v průběhu tohoto týdne nebo závěru roku úzko, přemýšlejte o mém dopisu a této otázce: Co Vy a sebeláska?

Přepis mého dopisu z prosince 1992:

Co na Tobě miluji?

1. Tvůj úsměv.

Nevím, jestli Tvůj chrup je perfektně rovný a zářivě bílý. To, co ho dělá krásným, je jiskra, kterou zažehne v Tvých očích. Tím úsměvem vyslovuješ radost z toho, že mě vidíš, a říkáš, že mi zase na dnešek pronajímáš kus svého srdce.

Tvůj úsměv mě změnil. Uvědomil jsem si, že sice nemůžeme přepsat minulost ani ovlivnit celou budoucnost, co ale můžeme změnit, je naše nálada, s jakou události přijímáme.

A co na Tvém úsměvu miluji nejvíce, je to, že se dotýká mého srdce.

2. Tvůj seberespekt.

Miluji to, jak akceptuješ sama sebe. Celou, bez výhrad, s dobrými i špatnými stránkami. Na obou pracuješ. Ty první posiluješ, ty druhé odstraňuješ.

Měníš se ne proto, že někdo jiný usoudil, že bys měla být jiná, ale proto, že víš, že je to dobré pro Tebe samotnou.

Učíš mě, že pokud nerespektujeme sami sebe, druzí nás také respektovat nebudou.

3. Tvou odvahu.

Sice mi říkáš, že máš občas strach, protože svět se zdá až příliš velký a nevyzpytatelný. Říkáš, jak je někdy těžké vylézt z postele, nasadit úsměv a čelit realitě. Přesto ale každý den nalézáš novou sílu vstát – odvážná a vyrovnaná.

Tahle Tvá odvaha mě povzbuzuje. Denně mi ukazuješ, že odvaha není absence strachu, ale rozhodnutí. Svou odvahou říkáš, že některé věci jsou prostě důležitější než Tvůj strach.

Umožnila jsi mi pochopit, že v životě nejde o to milovat překážky, které stojí před námi, ale milovat to, co na nás čeká za těmi překážkami – myšlenky, sny i lidé.

Právě tahle odvaha a vášeň nám dává vůli a touhu dostat se k nim. Tam, kde se jiní ptají “Proč to dělat?”, Ty mi jasně ukazuješ: Pro TO!

4. Tvou pozitivitu.

Miluji to, že Ti záleží na kráse...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům