Do dlaně mi klesla sněhová vločka. Sevřel jsem ji. Pevně, aby se už nevysmekla.
Zahříval jsem ji, dával jí všechnu energii.
A pak jsem dlaň otevřel. Byla pryč.
Tak je to i s láskou. Když už si myslíte, že ji pevně držíte, rozplyne se.
Motto: Nemusíme všechno pochopit. Stačí to přijmout. Platón
FirstClass.cz má přes 185 000 followerů a není v mých časových možnostech se osobně sejít s každým, kdo mě o to požádá. Když se ale potkáme, nezapomenu na to. Jako tenkrát.
V rozmezí tří dnů jsem viděl dvě bytosti. Ta první byla pozitivní, inspirující, natěšená do profesní změny, kterou se mnou konzultovala.
Ta druhá byla bez duše, bez síly, bez chuti do změny, kterou se mnou před pár dny konzultovala. Šlo totiž o jednu a tutéž osobu.
Co způsobilo tak masivní únik energie?
Jak se úsměv může tak rychle obrátit v slzy?
Odpověď byla zřejmá: Za každým smutným obličejem hledej člověka, který ho způsobil.
Lidé se mohou a mají rozejít, když se trhá jejich společná cesta. Ale tento rozchod byl bezohledný a bezcitný. Nepublikovatelný.
Neřeš to. Zapomeň na to. – Nejzbytečnější rady. Tohle se nedá neřešit a zapomenout. V hlavě neměla myšlenky, spíše výčitkovod:
Proč? Je to moje chyba? To nestojím za nic? Můj život nestojí za nic?
Jak se vysmeknout ze sebevražedného kruhu sebeobviňování?
Jak se zbavit kotvy, která nás v nejvyšší zoufalosti nutí doprošovat se o návrat toho, kdo nám vzal tolik důstojnosti a hodnoty?
Jak ještě vůbec věřit v lásku?
Věnoval jsem tomu velkou část knihy 250 zákonů lásky, tedy...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům