Vstupujeme do nesnadné doby. Velmi nesnadné. Právě v ní ale vynikne správný vztah. Věříte, že ho máte?
Správný vztah nelze poznat v příjemných časech. To se na Vás usmívá kdokoli. Jakmile však život ztěžkne, oddělí se ti, kteří usilují jen o svou záchranu, od těch, kterým záleží (vždy jim záleželo) i na Vás. Říká se také: Krysy opouštějí loď jako první.
Muži a ženy mají své historické role. Muži jsou zpravidla od dětství vedeni k úspěchu. Mají zajistit sebe, rodiny, soutěžit, vítězit. Jak muže ovlivňuje jejich ego, o tom je prostřední část mé knihy L.E.Ž. (ego je v názvu to E). Ale co když v nesnadné době, do níž vstupujeme, se mužům přestane dařit zajistit sebe, rodiny? Co když v “soutěži”, jež probíhá hlavně v jejich hlavách, selžou? V knize L.E.Ž. ukazuji, co pak s nimi jejich ego vyvádí. Do jakých psychických jam pak padají a jak nesnesitelnými se mohou stát. O útěku ze vztahů, v nichž zklamali, ani nemluvě.
Není to prvek této doby. Osobní selhání nesli muži nelibě už v pravěku. Už tehdy se formovala role ženy. Zatímco muž byl především lovec, žena ke své roli sběračky a matky přibrala roli strážkyni ohně, jeskyně a nakonec i samotného muže, vyčerpaného po boji s divým zvířetem. Bůh to však patrně předpokládal. Když totiž vytvářel Evu, rozhodl, že vzejde z levého žebra Adamova. Aby místo ženy bylo pod mužovou paží, co nejblíže srdci. Tou paží ji má objímat a hájit, tím srdcem pak chápat a milovat (viz kniha o mužském zrání Dvanáct srdcí).
Nebýt na to sám
U mužů bylo vždy historicky větší ego. Muselo být. Muž si musel troufnout na velké fyzické výzvy, které ho přerůstaly. Představme si, že se musel postavit prakticky holýma rukama proti medvědovi, aby rodina měla co jíst. Musel se odvážit do bojů, u nichž nebylo pravděpodobnější vítězství, spíše porážka. Utéct však nesměl. I proto byla žena připravena obsáhnout doma všechny zbývající role. Jako v pozdějších dobách, kdy muži museli do válek a doma zůstala nezaopatřená hospodářství. Ženy se musely chopit pluhů a dřít fyzicky ještě víc. I za muže. To koneckonců vedlo k zavedení volebního práva i pro ženy.
Psychologie říká, že muž je jako litina. Navenek silný, ale vnitřně křehký. Někdy život trochu víc zatlačí, a on rupne. Ne proto, že by neměl dost sil, ale prohraje psychicky. Zatímco žena se jeví křehká zvenčí, ale uvnitř je silná. Musí být. Jde-li k porodu, je odhodlaná čelit neuvěřitelné bolesti daleko za mužským limitem. Muži, kteří zažili simulaci porodu na “trenažéru bolesti”, vydrželi v průměru jen několik sekund. Pokračovat odmítli. Měli rozum. A rozum jim řekl: “Je to jen hra, můžeš to kdykoli ukončit.” Zatímco ženám rozum v enormní bolesti vypíná. Vnitřně vědí, že to nelze přerušit. Že každou bolestí je nutné projít až do momentu, kdy se narodí nový člověk, nový vztah. Tak to mají i v partnerském vztahu. Ženy vydrží hodně. Dlouho věří. Ale když se protějšek odmítá změnit, přerodit, za určitou mezí ten “porod” vzdají.
Rozum nemá rád bolest. Rozum se bolesti vyhýbá. Rozum je tedy pro muže, založením racionálnější bytosti, někdy prokletím. Když si uvědomují, že selhávají, trpí. Možná ne navenek, ale uvnitř určitě. Co se odehrává uvnitř hlavy muže, NELZE, zejména po neúspěchu, odhadnout. Mužská hlava je největší bojiště na tomto světě. Dokáže vytvořit hrdinu, ale taky zbabělce.
A všechno začíná pocitem: Jsem na to sám. Nikdo mi nepomůže. Nemusí to být pravda, ale vtlačí-li si to muž do hlavy, pro něj to je pravda. A následky?
Když bylo jednomu chlapci pět let, příbuzný mu řekl, že je nedostatečný. V Luciu Domitiu Ahenobarbovi se rozvinul krutovládce, později známý jako Nero. Tento římský císař a tyran neblaze proslul masivními popravami, a to včetně členů vlastní rodiny. Zabil svou matku, manželku, adoptivního bratra i vychovatelku.
Jiného hocha vytrvale tloukl jeho otec-opilec. Ten večer, než zemřel v krčmě, vmetl do tváře tehdy třináctiletého syna, že bude ženám vždycky pro smích, protože má hypospadii. To je porucha, kdy močová trubice chlapce ústí jinde, než by měla. “Tvé ruce budou vždy pomočené.” Tu věta hoch nedokázal vytlačit z hlavy. Výsledkem byl špatný prospěch ve škole, jeho fobie z navazování sexuálních vztahů a posedlost mytím rukou. V dospělosti pak poslal na smrt přes padesát milionů lidí. Jmenoval se Adolf Hitler.
Psychologie zná nespočet příběhů, kdy za diktátory, atentátníky i řadovými vztahovými agresory byli ve skutečnosti skryti slaboučcí lidé. Malí, zranění vnitřní kluci. Cítili, že potřebovali násilí k tomu, aby se prosadili. Bez násilí si připadali ohrožení. A tak například šikanovali. Ale nikdy ne sami. Šikanující není nikdy sám, pracuje v přesile. Šikanovanému se nepostaví sám. Sráží ho s podporou za zády. Nebo pod anonymitou davu. Je zbabělec. Protože je ve skutečnosti sám ten malý, slabý, ohrožený. A štve ho, že někdo jiný se tak dosud necítí.
Ano, je to o prohře s vlastním egem (viz kniha L.E.Ž.), ale i ta prohra má svůj příběh. Dá se jí porozumět, když s takovým mužem detailněji hovoříte. Pochopíte, jaká monstra v sobě uvedl do pohybu. Potažmo: Jaká monstra čekají v mužích na aktivaci. A za všemi stojí ego.
Necítit se na všechno sám a selhávající. To je pro muže důležité. Umožňuje jim to zvládnout ego, tedy zvládnout sebe. Mimochodem, Dioklecián to vyjádřil, když poprvé opravil Nerona. “Toto je skutečná moc,” pronesl ke svým dvěma synům, když nepřátele odsouzené k popravě OMILOSTNIL. “Mocný člověk dokáže odvolat smrt, ne ji přivolat. Projevit moc neznamená mít příležitost ublížit a muset ji využít, ale naopak mít příležitost ublížit a nemuset ji nevyužít. Skutečně mocný je ten, kdo dovede ovládnout nejen druhé, ale především sebe.”
Tři pravidla
Když mě v klubovém prostředí žádají ženy o pomoc se svými (například zaseknutými) partnery, vedle metod popsaných v knihách Dvanáct srdcí a L.E.Ž. (na pochopení ega a práci s ním) pochopitelně využívám filozofii knihy Spolu. Chcete alespoň tři doporučení?
- Nedotýkej se drátů na zem spadlých. Ženy to myslí dobře. Snaží se pohladit člověka, kterému se něco nedaří. Zranění lidé však často procházejí syndromem SAD (Syndrom of Attacked Dog neboli syndrom napadeného psa). Pes, kterého někdo nakopl, dokáže nejvíc pokousat. Nerozlišuje lidi. Je ve stresu a ten paušalizuje, zevšeobecňuje. SAD je ochrana, spjatá s pudem sebezáchovy. Kdo byl napaden člověkem, není v tu chvíli obezřetný jen vůči danému útočníkovi, ale vůči všem lidem. Příroda to tak má: Vysmekne-li se laň ze spárů tygra, nehledá pomoc z jiného tygra; naopak se jakéhokoli tygra až panicky bojí. Alespoň po určitý čas. Nakopnutý pes je tak schopen pokousat i dítě, které ho přišlo pohladit nebo potěšit žvancem masa. Čím blíže tedy zraněným psům (nebo také spadaným elektrickým drátům vysokého napětí) jste, tím větší zranění riskujete. Proto je dobré dát takovému zlomenému zvířeti čas a klid.
- Pokud mi nerozumíš, alespoň mě neodsuzuj. Tak jako muži rádi říkají, že nerozumí ženám, ani ženy nemusejí rozumět mužskému egu. (Proto jsem mu věnoval dvě knihy: Dvanáct srdcí a L.E.Ž.) Nechápou ten typ vnitřní prohry, od kterého muž neumí utéct, a přitom si ho odmítá přiznat; tím se ho nezbavuje a nosí ho dál všude s sebou. Nechápou, proč muž právě tehdy, kdy si vnitřně vyčítá své selhání, není schopen toto selhání komunikovat a svoji vinu přisuzuje někomu jinému. Nechápou, proč je muž schopen právě tu ženu, která mu nejvíce pomáhá a je silná i v jeho slabých chvílích, opustit. Nechápou, co je pro (momentálně) slabého muže být vedle (dlouhodobě) silné ženy. Nechápou, proč je v mužích více Nerona než Diokleciána. Ano, pro ženy je tak snadné se mužům vysmát, ale tím jen dají najevo, jak málo jim rozumí a jak snadno je soudí. Na druhou stranu není pro ženy snadné porozumět, když muž nemluví, když je nevpustí do svého světa. Porozumět muži ale znamená připustit, že právě to vpuštění do světa neúspěchu si muž “nemůže dovolit”. On, ten, kdo měl být vždy hrdina a vítěz…
- Pokud mi nedokážeš pomoci, alespoň mi neubližuj. Toto muž nikdy nevysloví, ale cítí to tak. Být tomu napadenému psu nablízku, nenechat ho samotného, ale dopřát mu časoprostor. Nelitujte muže. Oni neradi slyší, že jsou slabí, že selhávají, že potřebují pomoci. A to zejména tehdy, kdy to všechno je pravda a kdy pomoc potřebují. Chápu, že není snadné najít tu mez, kdy Vás muž neosočí, že se mu snažíte pomoci, a současně že se mu nesnažíte pomoci. Muži nejvíc...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům