Žiješ roky pro svůj sen a pak všechno změní zlomek sekundy.
A i bez Tvé viny.
Jemu, říkejme mu Martin, vzala autonehoda více než fyzické zdraví. Vzala mu také zdravou psychiku. A tím nárazem jako by se v jeho hlavě rozbil i vztah k ní, říkejme jí Martina.
Do toho zlomku sekundy všechno fungovalo v těle i ve vztahu. Pak si připadal jako outsider. “Nezasloužíš si mě. Brzdím Tě. Potřebuješ někoho lepšího,” naříkal, když mu pomáhala na vozíček, do postele i do vany.
Stal se závislým, přitom problém to byl pouze v jeho hlavě. Martina ho milovala, on ji odháněl. Martina mu ráda pomáhala, pro ni to nebyl důvod rozejít se, ale naopak důvod semknout se.
Martin ale bojoval v hlavě vlastní bitvu – s představami. Bylo jedno, že byly neopodstatněné. Pro něj byly pravda. Cokoli máte v hlavě, je Vaše pravda.
Člověk je jediné zvíře, které trpí více než jednou. Zvíře trpí, když se mu něco stane. Člověk trpí pokaždé, když na to, co se mu stalo, vzpomíná. Pokaždé, když mu to někdo připomene. Celou dobu, co TO má v hlavě.
Má instinkty opravdového raněného zvířete. Když mu nabízíte pomoc, může Vás pokousat. Jedním zraněním jako by jeho tělo zalil otok negativity. Nevěří sobě, nevěří druhým, nevěří v budoucnost. Jak chcete pomoci člověku, který se sám ničí? Jak ho naplnit vírou, když má proraženou nádrž, a co do něj chcete nalít, to vytéká na zem a v jeho zápalu zloby je schopno dokonce vybouchnout?
Bylo to jako ze špatného filmu: Martin se bez cizí pomoci nemohl obejít, přitom cizí pomoc od sebe odháněl. Ženu, která ho miluje, naváděl, ať ho přestane milovat. Záměrně jí ubližoval, aby odešla. Zabíjel tím nejen sebe, nejen vztah, zabíjel i ji. Člověka, který Vás miluje, nesmíte zabíjet. Motýlům, kteří s důvěrou sedají na Vaši dlaň, nesmíte trhat křídla. Je to bolí víc než Vás.
Seděla proti mně v letištním salonku. Nebyla “pokousaná” po těle, ale uvnitř. Věděl jsem, co cítí, protože sám jsem to zažil. Položil jsem před ni nové vydání časopisu FC s příběhem ženy, která prakticky ze dne na den přišla o obě nohy. Ten článek je vhledem do myšlení člověka, který se domníval, že se mu lusknutím prstu změnil život k horšímu. Ve skutečnosti ta raněná duše obrátila kvalitu života k lepšímu. “Přečtěte si to v klidu doma, OBA,” zdůraznil jsem a pak jsem té, řekněme Martině, vyprávěl svůj příběh.
O své lásce, které tento život přichystal náročnou výzvu – aby ji naučil, že největším problémem nikdy není to, CO se Vám stane, ale JAK se s tím naučíte žít.
Můj sen je při mém handicapu neuskutečnitelný, říkala....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům