“Nerozumím lásce,” řekla mi, “láska nemá logiku.”
Usmál jsem se. Jistěže nemá. Tak rádi bychom ji pochopili, objasnili situace a chování druhých, které nás trápí, ale – nepoužívejme k tomu rozum.
Dnes Vám povím častý příběh, kde ani jeden – rozumově vzato – nedělá chybu. Vzato srdcem ji ale dělají oba.
Majka poznala muže, se kterým dokonale zrcadlila. Při pohledu na ně jste pochopili, co má vztah společného s míčkem mrštěným o stěnu. Cokoli hodíte, to se Vám vrátí; jak rychle to hodíte, tak rychle se Vám to vrátí.
On ji tolik miloval, že se rozhodl dát jí všechnu péči, materiální a psychickou. Byl neustále po ruce, stal se její vrbou, milencem i rodičem, za kterým může přijít s čímkoli. Byla jako v ráji.
“Dám Ti všechno, co v životě potřebuješ,” opakoval a také to činil. Přál si, aby trávila čas s ním, ne s kamarádkami. Aby odešla z práce, vždyť se o ni postará! Aby si nebudovala nic svého, to by mu nejvíc vadilo – vždyť by tím vyjádřila, že na něj není spoleh.
A Majka pokaždé šťastně kývla: Nakonec její partner suploval úplně všechno a úplně všechny.
Čekáte happyend? Žádný není. Říkali jsme přece, že láska nemá logiku…
...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům