Nula na policejním alkoholtesteru vůbec nic neznamená, přijít o řidičský průkaz můžete vmžiku a vůbec nerozhoduje, zda jste něco pili nebo ne, zda vám policie alkohol prokáže nebo ne. Policii ČR se dostala do ruky nepříjemná zbraň, kterou začíná využívat. Na naši redakci se obrací stále více čtenářů, kteří za volantem zažili téměř šikanu policejních hlídek. Ty nyní mohou zastavovat řidiče bez důvodu a podle některých výkladů nacházejí obezličku, jak se dostat až k případným odměnám z udělených pokut, aniž by řidičům prokázaly nějaké pochybení.
Nejvyšší pokuty za volantem se udělují za řízení pod vlivem alkoholu. Paradoxně ale větší tresty obdržíte, když se z jakýchkoli (i objektivních) důvodů nepodrobíte zkoušce na přítomnost alkoholu, než když nadýcháte sebevětší množství. Pro řadové policisty, kteří si nežijí na vysoké noze, tak může být finančně výhodnější dotlačit řidiče do stavu, v němž odmítne podstoupit některou z fází dechové/krevní zkoušky, než když takovou zkoušku absolvuje. Na řidiče, který zkoušku odmítne, totiž zákon pohlíží jako na provinilce nejhrubšího zrna a automaticky kromě dvouletého zákazu řízení stanovuje nejvyšší možnou pokutu 50 000 Kč. Svým způsobem nelze tuto strategii policistům vyčítat, výplaty nemají z důvodu státních úspor bůhvíjaké a každý se musí nějak živit. Tím spíše, když jim tyto praktiky snad i jako kompenzaci za platové příkoří umožňuje zákon a posvěcuje i Ústavní soud.
Na rozdíl od západních států i třeba USA si česká policie může vybírat obětního beránka nahodile, vybraný řidič ani nemusí spáchat žádný dopravní přestupek. Jednoduše ten, na koho policista ukáže, musí na požádání podstoupit dechovou zkoušku. I když ta skončí negativně (= žádný přítomný alkohol), může policista přistoupit k opakované dechové zkoušce (ta obvykle ukáže totéž = žádný přítomný alkohol). I v té chvíli může policista na základě vnitřního přesvědčení o opilosti řidiče požadovat odběr krve. Ten se však provádí nikoli u auta, ale u lékaře. Řidič, který se nedopustil žádného provinění a dokonce již dvakrát prokázal, že nepil, musí společně s policisty odjet do nemocnice a tam si vyčekat zákrok a výsledky. Mnoho řidičů tento logický nesmysl (vyjma případů dopravních nehod) již odmítá podstoupit, a to je voda na mlýn policejní mašinérie. Na řidiče, který odmítne test na přítomnost alkoholu v krvi, je totiž pohlíženo, jako by alkohol požil a ještě se protivil výkonu úřední moci, tudíž je mu ve výsledku vyměřen vyšší trest než sebevíce opilému řidiči za volantem. Presumpce viny (jakýkoli řidič je primárně považován za vinného a musí prokázat svou nevinu) je přitom v trestním právu obecně jinak nepřípustná, i v případě vražd je dokazovací povinnost naopak na straně obžaloby. Policii ČR to nemějte za zlé, na silnicích jen využívá mantinely precedensu, který stanovil Ústavní soud verdiktem I.ÚS 2984/10.
Ten řešil případ namátkově zastavené řidičky z Domažlic, které policisté ani opakovanou dechovou zkouškou neprokázali alkohol v krvi. I proto se odmítla trmácet na odběr krve a nechat nezabezpečený vůz v jí neznámé obci u krajnice bez zajištěného návratu k vozu (peníze na taxi s sebou neměla). Tvrdila, že neopovrhuje zákonem, jen nechápe smysl tohoto požadavku ze strany policie. Opodstatněnost u...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům