Neděli co neděli dostávám otázky, jak se vyrovnat s dalším pracovním týdnem. Už se ozývá stres. Jak ho umět zvládat?

Možná už cítíte to pondělní ráno… Myšlenky typu “Ach, kolik toho musím stihnout…” “S kolika (nepříjemnými) lidmi se musím potkat…”

Smyčka povinností se utahuje kolem hrdla. Tíží nás vlastní pocity. Odkud se vlastně bere stres?

Jak porozumět stresu

Stres je z anglického “tlak”, “zátěž”, “tíseň”. Organismus tak reaguje na jakékoli životní změny, které se dějí nebo jsou ve vzduchu, dokonce i když mají být příjemné.

Z toho vyplývá, že jsou dva druhy stresů. Lékaři jim říkají eustres a distres.

Eustres (z řeckého “dobrý”) nás nutil například za studií usednout k učebnici a zodpovědně se připravit. Vyznačuje se příjemným mrazením v zádech jako při napínavém filmu, kdy nás přes pocitovou zátěž zajímá další osud. Je to stres, o kterém víme, který svým způsobem chceme a který máme pod kontrolou. Eustres patří k nejsilnějším motivacím v životě.

Je tu však jedno ALE. Eustres nesmíme pustit z uzdy, začít povinnosti odkládat. Eustres, který necháváme na sebe působit dlouho, se proti nám obrátí jako alkohol, který přeženeme. Už se z něj netěšíme. Spíše jsme nesví. Začne nás píchat nebo tlačit v hrudi, rozbolí nás hlava, špatně zažíváme. Eustres se totiž mění v distres.

Lékaři říkají, že distres už není fyziologický, ale patologický, tedy sebezničující. Musíme jednat. Chtě nechtě.

Je to jako s cihlou, kterou vezmeme do ruky. Ta cihla představuje náš úkol. Ano, je těžká, ale my víme, že to zvládneme. Čím déle ji však držíme v rukou, tím více nás tíží, tím méně máme sil. A náhle zjistíme, že ta jedna cihla je vlastně víc, než jsme schopni unést. Že bychom ji potřebovali odložit. Ale nesmíme.

Kdykoli s úkoly příliš otálíme, tělo nás trestá – eustres,...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům