V jedenáct hodin večer mi na Messengeru cinkla zpráva: “Dobrý den, pane Casanovo, vnímám jedinou cestu vpřed – z parapetu okna, u kterého stojím.”

Právě jsem dopisoval Vánoční Speciál, který je právě pro tyto chvíle, jaké se s nastupující zimou množí. Padají listy, odcházejí barvy, šíří se chlad… v celé přírodě. I člověk potřebuje pomoci najít více tepla, barev, a někdy je už přestává vidět.

“Jste jediný, komu důvěřuji…,” četl jsem dál na Messengeru.

Říkám těm lidem ptáčata. Po dlouhých vztazích jsou znenadání vyhozeni z hnízda, které obsadila kukačka. Dopadli na zem a nevědí vůbec, co dělat. Jak ZAČÍT nový život. A tak je i napadne: PROČ ho vůbec začínat?

Za celý rok potkávám bité, týrané lidi – nejen dlaněmi, ale hlavně slovy.

Slova jsou jako nůž, který někomu vrazíme do břicha.

I když ho následně s omluvou vytáhneme, rána se nezacelí.

Zraněný propadá dojmu, že by měl omluvu přijmout a odpustit.

A tím jen dává tomu, kdo jej zranil, další možnost, aby bodl – a omluvil se.

Protože tak je to přece v pořádku, ne, jestliže se omluva přijímá?

Motýlí duše

Už páté vydání tištěného magazínu FC v tomto roce jsem zaměřil na odrážení se ode dna (více zde). Vím, jak je to potřeba.

Vánoční Speciál jsem ale potřeboval přidat nejen pro silné jedince, kteří chtějí pokračovat za svými jasnými cíli a jen se jim pod stromeček hodí motivace a energie, nýbrž i pro...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům