“Tamhle už něco funguje. Pojďme to tedy vybudovat ještě jinde.” Touto jednoduchou úvahou začal nový život a úspěch Kristiny Žůrkové, pro jiné “bláznivé” mladé ženy. Znenadání se rozhodla opustit obor, který vystudovala, a vstoupit do oboru, kterému nerozuměla a vlastně ji ani nikdy nebavil.

Dnes je příkladem (nejen) pro ženy, které mají své sny a chtěly by je uskutečnit. Ona našla způsob, jak to jde.

Bez ohledu na obor, kterému se dnes věnuje, sledujte linii jejího přemýšlení. I Vás může inspirovat, pokud jste ve stejném bodě.

1. část: Učitelka, která se sama chtěla učit

“Vystudovala jsem školu SVÝCH SNŮ a měla jsem práci SVÝCH SNŮ.” Když toto řekne, nechápete, jak vůbec může dodat ALE… “Ale dostala jsem příležitost a položila si otázku: Kdy jindy se naučím něco jiného než teď – dokud ještě nemám závazky, jsem mladá a záleží pouze na mně? Proč to nezkusit?”

Ano, vždycky chtěla být učitelkou. Okolí si to vykládalo tak, že ráda učí. Ona ale také SE ráda učí. “Vzdělávání je moje celoživotní vášeň. A představte si mou situaci: Měla jsem vystudovanou aprobaci německý jazyk a tělesná výchova. Dva roky jsem učila na střední škole to a ještě francouzštinu. Pak mě oslovila kamarádka, zda bych nechtěla němčinu učit i dospělé. A tam seděl Petr Borkovec, jeden ze dvou zakladatelů finančně-poradenské společnosti Partners. Lucie mě pak pozvala na seminář o finanční gramotnosti a podnikání. Přitom já jsem nikdy na počty nebyla. Ale řekla jsem si, že SE ALESPOŇ DOZVÍM, jak fungují peníze. A seminář mě nadchnul. Nejen obsahem, hlavně jsem byla mezi mladými lidmi, kteří se opravdu CHTĚLI učit. Byli zvědaví, měli sny a chtěli si je splnit podnikáním. A v té chvíli ve mně vzklíčila myšlenka: Co kdybych mohla žít jinak?”

Bylo jí 26 let. Chtěla rodinu a děti. Ale také chtěla pro ně důstojný domov a mít na ně čas. “S vidinou dvou učitelských úvazků a příjmů – i partner byl totiž učitel – se mi to nezdálo reálné.”

Jak vidno, počítat přece jen uměla. A jako čtenářka magazínu FC pochopila, že aby si své sny mohla splnit, musí PROVÉST ZMĚNU.

2. část: Ze židle jisté na židli nejistou

“Pro spoustu mých blízkých lidí bylo mé uvažování šokem a nereagovali pozitivně. Věděli, že i vysokou školu jsem si vybírala tak, aby tam nebyla matematika, a nyní se mám realizovat i v oblasti finančního poradenství, která je pouze o číslech? Jenže já jsem opakovala: Chci se posunout. Byla jsem přesvědčená, že mi nová příležitost přinese nové kontakty a zkušenosti, že se naučím komunikovat a rozumět financím,” vzpomíná Kristina.

Tři měsíce se to zkoušela skloubit s učitelstvím, ale nešlo jí to. Cítila, že neumí dělat věci napůl. A tak po třech měsících šokovala blízké podruhé – rozhodnutím jít POUZE do světa financí. Udělat všechno pro svůj sen. Ačkoli její krok paradoxně vypadal jako odmítnutí snu… “Kvůli tomu, že jsem odešla ze zaměstnání, jsme s partnerem nemohli dostat hypotéku na vytoužený dům. Bance totiž jediný doložitelný příjem – partnerův učitelský plat – jako záruka nestačil.”

Dokázali byste takové “bláznovství” ustát před rodiči, příbuznými i sami před sebou? Kristina měla na mysli jediné: Vypustit z hlavy všechno, co by ji brzdilo. Zapálila se pro vidinu života bez finančních i časových limitů – dělat to, co jí pomůže uskutečnit sny, a ještě k tomu tehdy, KDY bude chtít.

Zaměřila se jediným směrem. A v tu chvíli uviděla i světlo v tunelu. Cestu.

3. část: Vybudovat svou firmu stejně jako druzí, a přitom jinak

“Žila jsem v Brně, kde jsem dělala fakultu sportovních studií a tělesné výchovy. Jenže jsem z Českého Krumlova. V koutku duše jsem vždycky chtěla být blíže své rodině a moci jet do jižních Čech bez toho, abych se musela ptát, kdy dostanu volno z práce, nebo se ohlížet na vlak, který tam jede jen dvakrát za víkend.” A tak ji napadlo: Co kdyby Partners měli pobočku právě na jihu Čech?

“Oslovila jsem tam první tři partnery. Dnes jsou všichni na vysoké pozici, ale tehdy věřili pouze naší osobní vazbě. Všichni byli moji známí, mladí lidé. Řekla jsem jim upřímně, že chci zpátky do jižních Čech a nechci dál pracovat ve školství, že Partners dobře fungují v Praze a Brně, ale v jižních Čechách dosud ne, a tam je chci.”

První rok si sama pro sebe označila jako “doručovatelský”. Objížděla totiž úspěšné pobočky v zemi a sbírala informace, které pak jako pošťačka dopravovala do jižních Čech svým lidem. “Pořád jsem se ptala: PROČ VÁM TO FUNGUJE? Sledovala jsem systém kluků v Praze a Brně. Co mě však děsilo, byl sám Petr Borkovec. Nevěřila jsem, že dokážu duplikovat jeho matematické dovednosti – vzít jeho prezentaci plnou statistik a odškolit svůj první vlastní seminář v jižních Čechách, to pro mě byla noční můra. Ale pak jsem si všimla, že každý ředitel v Partners buduje firmu jiným způsobem – po svém. Moje ,po svém’ znamenalo s emocemi.” Co tím myslí? “Moje první komunikace s klientem vůbec nebyla o produktech a jejich výhodách, neřešili jsme, co je levnější a lepší. Moje otázka zněla: ,S kým na vesnici řešíte finance? S kým se nejvíce potkáváte? Jaké by pro Vás bylo mít tu osobu, které byste mohli věřit a která by Vám přinášela nabídky ne z jedné smluvní instituce, ale z celého trhu, a které byste mohli volat s problémy klidně 24 hodin denně? Stáli byste o takový dlouhodobý vztah?'”

4. část: Manžel následuje

Rok trvalo transformační období, než okolí...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům