Každý půlrok, okolo 27. května a 27. listopadu, je v Česku. “To kvůli Vám,” usmívá se, protože to není pravda, i když právě v těchto termínech každoročně vycházejí třetí a šesté vydání magazínu FC a ona si vždy ode mě osobně přebírá  3 vydání, která mezitím vyšla. Ač Češka, nežije totiž v Česku.

Život dvaatřicetileté Kateřiny Veselé připomínal procházku růžovou zahradou. Než se změnil spíše v Ordinaci v růžové zahradě. Tehdy byla na dně. Dnes prožívá zadostiučinění.

1. Čas důvěry

“Cherchez la femme”, říká se. Za vším hledej ženu. V Katčině případě platilo spíše: “Cherchez l’homme.” Za vším hledej muže.

Před sedmi lety potkala Štěpána. Střední manažer v korporaci si ji prosadil do svého pracovního týmu. Měla nápady, které potřeboval.

Sblížili se. Začali spolu i žít. Po čase je napadlo koupit si vlastní byt. “Nekomplikuj to,” zněla jeho nejčastější hláška. On galantně nabídl, že vyřídí všechno papírování, a ona mu dá jen polovinu peněz. On tedy byt napsal na sebe a ona si půjčila od rodičů skoro 3 miliony. Když se, jako právník, divím nad tímto řešením, Kateřina jen krčí rameny: “Byla jsem zamilovaná. To znamená: Byla jsem hloupá.”

Říká se tomu důvěra. Láska nemůže existovat bez důvěry. A důvěřovat znamená dát druhému možnost, aby zranil, a současně doufat, že to neudělá. Štěpán to udělal.

2. Čas ran

“Povýšili mě,” přinesl jednou radostnou novinu. Stal se součástí top managementu na základě zlepšovacího návrhu, který posunul korporaci. Maličká vada na kráse: Ten nápad nebyl Štěpánův, ale Katčin. A přišly problémy.

Štěpán se totiž stal kreativním ředitelem, ačkoli kreativní sám nebyl. Měl jen kreativní tým a ten mu přestal věřit. Tak jako Katka. Štěpán tak neměl, čí nápady si přisvojit. “Co se stalo? Co se...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům