Hmátl jsem rukou a chtěl si některou z nich pohladit. Uskočily – ale pluly dál se mnou. V hejnu tropických ryb jsem se cítil jako jedna z nich.
Zvláštní, vždyť jsem suchozemec.
Nebo ne?
Návraty domů
Miluji Indický oceán, nejteplejší ze všech. Ale podobné pocity, když zavřu oči, mám všude – i v bazénu nebo ve vaně. Ponořím hlavu a cítím se tak jinak – vyklidněný. A po vykoupání svěží a jako znovuzrozený.
Máte to podobně? Čím větší je teplo nebo zima, tím více využíváte vodu? Proč nám dělá tak dobře, když jsme přece tvorové souše? Nebo nejsme?
Kdykoli se spojíme s vodou, je nám lépe (viz článek Proč bychom měli porozumět vodě aneb Co nás dokáže otrávit a změnit). Ve vodě jsme se vyvíjeli, vodu používáme ke každodenní hygieně a pitnému režimu, voda nás očišťuje, tvoří, vodou regenerujeme.
Ačkoli nohou zkoušíme teplotu vody a zdá se nám studená, stačí pár temp a myslet si to přestáváme. Jako bychom byli stavěni na tepelnou vodivost vody, která je ve srovnání se vzduchem 23krát větší. Lépe než na vzduchu si ohříváme (nebo ochlazujeme) povrch těla.
A jak prospívá našemu zdraví!
Z vody vždycky vycházíme statnější. Nejenže zapojujeme nejvíce svalových skupin, oproti jakémukoli jinému pohybu, ale rozvíjíme i takzvané ventilační schopnosti organismu. Jak je to možné? Povrch těla totiž posiluje hydrostatický tlak vodního sloupce (daný hloubkou ponoření). V plicích je v klidové poloze stejný tlak jako nad hladinou. Při zadržení dechu ovšem musejí dýchací svaly tlak vody překonat. Proto pravidelné a dlouhodobé plavání zvyšuje sílu výdechu a tím i naši dechovou rezervu.
Navíc se velký objem krve ze žilního systému kůže a podkoží přesouvá do nitrohrudního prostoru, kde plní velké žíly, srdce a plicní oběh mnohem více. Vodorovná poloha těla při plavání současně usnadňuje návrat krve k srdci.
Jako bychom skutečně byli stvořeni do vody…
A nejzajímavěji reaguje srdce!
Ačkoli se považujeme za suchozemce, máme stejné reflexy jako savci...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům