Nevěřím si…

Nedokážu nalézt sám sebe…

Neumím se přenést přes své neúspěchy i přes odsudky, kterými mě pak druzí častují…

Myslím, že nemám žádnou zvláštní hodnotu…

Že nic velkého nedokážu…

Že se nikdy nevyrovnám druhým…

Tak začínala stránka, na které jsem včera náhodně otevřel svůj starý deník. Po náročné autogramiádě, která trvala od 10 do 19 hodin, a ještě vloženém 2hodinovém setkání s novináři jsem potřeboval být chvíli sám. A tak jsem se dal do “předvánočního úklidu” – třídění starých, zapomenutých věcí.

Byl to deník z mládí a leskly se mi oči, když jsem četl, co mi pod tyto mé skleslé pocity tehdy napsali lidé o generaci starší. Bylo to krátce poté, co mi moje první přítelkyně přiznala, že si našla někoho jiného, lepšího, a já stál na okraji železničního mostu, protože jsem pro člověka, který pro mě znamenal všechno, nebyl dost dobrý.

Vzpomínám si na ty pocity, kdy mi něco ve mně říkalo: “Tohle přece není to, jak by Tvůj příběh měl skončit. Pro to ses přece nenarodil. Co když je všechno jen jedna špatná kapitola a na další stránce Tvé knihy začne něco úplně jiného?”

A tehdy jsem požádal lidi, kteří byli starší než já, aby mi něco vzkázali. Aby se rozpomněli na doby, kdy cítili totéž.

Nevěřím na náhody, to je o mně známo. A tak to, co mi před 20 lety napsali jiní, přepíšu teď Vám. Říkám si, že mezi Vámi, 218 000 fanoušky, respektive 212 000 sledujícími na Facebooku, může být někdo, komu některá z těch vět může pomoci – tak jako mně tehdy.

Bylo to 15 lidí, 15 impulzů. Snad ve Vás nějaký zarezonuje…

Doslovný přepis

“Řeknu Ti, proč se cítíš nešťastný. Protože většina lidí nemá ráda Tebe, ale toho, kým předstíráš, že jsi. Aby sis udržel jejich náklonnost, musíš dál předstírat – hrát svou divadelní hru. Protože potřebuješ jejich energii, uzamkl ses do masky – do obrazu, kterým nejsi. Bojíš se tu masku sundat, máš pocit, že Tě nepoznají; že neocení, kdo najednou ve skutečnosti jsi; že Tě dokonce začnou nenávidět pro to, že jsi jiný, než si oni představovali. A tohle Tě nutí odcizovat se sám sobě.”

“Jednou provždy si uvědom, že nejsi odpovědný za to, co si o Tobě myslí nebo říkají druzí. Každý má svá měřítka a každý má jiná měřítka. Není v silách nikoho, aby se zavděčil všem. Uvědom si, že tu nejsi proto, aby ses zavděčil druhým. Jsi tu v první řadě proto, abys začal stát na svých nohou. Jen tak budeš schopen co nejvíce pomoci sobě i druhým. Jen pak uplatníš maximum svých předností.”

“Tvé neštěstí nevidím v tom, že jsi jiný, než si někdo konkrétní přál. Protože to je normální. Tvé neštěstí vidím spíše v tom, že přehlížíš tu spoustu lidí, kteří Tě dokážou vnímat a brát takového, jaký jsi, a jediné, čemu věnuješ pozornost, je jedna jediná osoba, která Tě tak nepřijímá.”

“Mám pro Tebe jedinou radu: Věnuj se lidem, kteří si Tě váží. Ne lidem, kteří si Tě neváží. Tvůj život se radikálně změní.”

“Můžeš procestovat celý vesmír v zoufalé snaze najít někoho, kdo si zaslouží Tvou lásku a Tvůj respekt více než Ty. Ale tu osobu nenajdeš. Protože Ty si zasloužíš svou lásku a svůj respekt ze všech nejvíc.”

“Neexistuje žádná zázračná kúra, která Ti okamžitě zvedne sebevědomí. Když ji budeš hledat, zjistíš, že jediná cesta obnáší malé krůčky, které budeš dělat dennodenně. Spočívají...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům