“Žij přítomností!” Pokyn, který nosíš v hlavě.
Pak ale přijde jedna frustrace a oslepí všechny krásy, které jsou kolem Tebe.
Hlava rozbolí a Tebe trápí, že život zrovna teď nejde směrem, jaký si přeješ.
A tak se ničíš přítomností.
Téma, o které si hodně píšete, a já jsem se rozhodl věnovat mu celé jedno vydání magazínu FC.
“Život je tak nefér. Lidé kolem mě jsou tak nefér!” křičíš a věnuješ pozornost všemu, na čem přitom v dlouhodobém pohledu vlastně nezáleží. To ale není ŽÍT přítomností. To je ŽIVOŘIT v přítomnosti. Zveličovat a dramatizovat to, co přejde, a přitom to zničí Tvůj dnešek.
Teprve čas a zkušenost Tě naučí litovat všech dní, během kterých ses nechal zatáhnout do bezvýznamných hádek – které posléze vyšuměly a ty jsi zjistil, jak jsi pouze promarnil čas.
Staré indiánské přísloví říká: “Moje ráno vždycky rozumí tomu, co předchozí večer nikdy nedomyslel.” Proto i mě dnes mrzí, kolik fyzické a psychické energie jsem v minulosti promarnil na věcech, na kterých často už druhý den vůbec nezáleželo.
Pokud se Ti dnes stane, že si kvůli některému z následujících 20 bodů budeš kazit náladu, zdraví a čas, vzpomeň si na mě. Máš v hrsti to ukrutné bohatství povznést se nad to, usmát se tomu a vzít to s nadhledem, aniž bys přišel o nenahraditelný dnešek…
- Běžná provozní frustrace průměrného dne. Věř mi, že na 99 procentech toho, co Tě stresuje, už za měsíc nebude záležet. Vztek za volantem, v práci, ve frontě na nákup. Je lepší tyto výbušné okamžiky nechat proplynout, zůstat pozitivní a pokračovat tak životem.
- Ty malé neúspěchy, které píchají do Tvého ega. Kdykoli si nastavíš cíl, stojíš – aniž si to uvědomuješ – před tisíci malými prohrami. Až cíle dosáhneš, na drtivou většinu z nich si vůbec nevzpomeneš. Každá z nich má však potenciál zastavit Tě. Anebo naopak motivovat! A v té chvíli záleží jen na Tobě.
- Jak “dokonalé” by všechno mohlo být, nebo mělo být. Budeš-li posedlý perfekcionismem, ztratíš spoustu času užíráním se, že “to pořád není to pravé”. Dokonalost neexistuje. Každou činnost tak můžeš dělat donekonečna a nikdy nebude dokonalá. Nenech se semlít v tomto kafemlýnku.
- Čekání na úplnou sebedůvěru, než uděláš první krok. Neplavec váhá na okraji rybníka, zda má udělat krok do vody. “Ještě se na to necítím. Půjdu, až budu umět plavat,” říká. Ale na suchu se plavat nenaučí. Protože dokonalost neexistuje, věř, že i Ty budeš celý život chybovat a chybami se učit. Nemá smysl před žádným úkolem přemýšlet, jestli UŽ UMÍŠ VŠECHNO. Nikdy to nebudeš umět. Nikdy si nebudeš stoprocentně věřit. Ostatně, suverén, který si automaticky věří, se dopouští nejhorších chyb z podcenění.
- Hypotetické myšlení. “Chci…”, “Přeji si…”, “Určitě jednou udělám to, že…” Je tak hezké přemýšlet o lepší budoucnosti, kdy se život změní, ale ještě hezčí je začít si takovou budoucnost vytvářet. Už to, že o ni začneš usilovat, Tě bude naplňovat. Čas na rodinu. Být dobrým přítelem. Prokazovat laskavost. Stavět mosty. Uskutečňovat to, co Tě napadne. Uvidíš, jak Tě to samo začne odměňovat.
- Tlak zevnitř, který křičí: MUSÍŠ udělat velké kroky najednou. “Být rychle v cíli!” “Co nejdříve protnout cílovou pásku!” “Jinak jsem nula!” Bože, o kolik radosti a hrdosti se připravuješ! Tvá cesta je cíl. Každý den, kdy si najdeš čas věnovat se tomu, co Tě naplňuje. Nepotřebuješ, aby tyto dny byly u konce. Naopak potřebuješ užívat si je. Okamžik, kdy květina rozkvete, je nádherný. Ale ještě nádhernější je pro zahradníka, který s ní prožíval všechno už od zasazení semínka. Takové rozvití květu je koruna na celé kráse. Nejen první krása.
- Zlá slova zvenku. Nejošklivější slova Ti zpravidla říkají lidé, kteří dlouho nebývají součástí Tvého života. Proč by byli, když Tě tak nenávidí? Odejdou. Tak proč řešíš jejich slova? Proč si je bereš osobně? Proč si na jejich základě vytváříš domněnky, jak špatný jsi? Proč Ti vůbec na takových lidech a jejich názorech záleží? Jen je nech být, nech je odejít.
- Niterní pokušení rychlého ukončení. A pak jsou lidé, na kterých záleží: Tví blízcí. Tví přátelé. Tvé děti. Ano, můžeš se dát unést okamžikem a vmést jim zlé slovo do tváře. Ale každé takové slovo je jako hřebík, který vtlučeš do jejich srdce. Můžeš ho dodatečně odvolat, omluvit se, hřebík vytáhnout. Ale vždycky po něm zůstane díra. Proto dvakrát važ, zda důležitému člověku ublížíš. Zda mu budeš vyhrožovat rozchodem. Protože on nebude jediný, kdo ztratí. Ztratíš i TY (viz celé vydání magazínu FC na téma Proč ve vztazích nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale jen dva vítězové, nebo dva poražení).
- Nekonečné plánování. Vyjdi ze čtyř stěn, v nichž si maluješ možnou budoucnost. Uvidíš, kolik úžasných věcí se rodí neplánovaně. Oslov lidi, kteří Tě zajímají. Vytrhni i je ze stereotypu kouzlem neplánovaného. Zjistíš, že je to mnohem více vzrušující, než si budoucnost plánovat.
- Nepřetržitá sebekontrola. Ach, o kolik nádherných okamžiků jsem se připravil tím, že jsem se bál, abych něco nezkazil! A jen proto jsem je nechal odplynout. Teď, jako starý pes, už vím, že je tak málo věcí, které opravdu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům