Tam, na “tržišti”

Rád chodím na odpočinkové ristretto do jedné tradiční kavárny v centru Prahy, které se přezdívá “tržiště”.

Už přes sto let se tu u stolů scházejí poradci, zprostředkovatelé, prodejci se svými klienty, obchodují prakticky cokoli – pojistky i nemovitosti. Jen tu sedím a naslouchám.

A stále častěji dávám za pravdu jednačtyřicetiletému spoluzakladateli Twitteru. Jack Dorsey totiž řekl: “Budoucnost, a to i v obchodu, začíná patřit introvertům.”

Divíte se, jak mohou v komunikaci se zákazníky uspět právě oni? Dovolte, vysvětlím Vám to.

Co totiž od většiny stolů slyším, jsou obchodníci. Ne zákazníci. A už Dorsey varoval: “I když prodáváte produkt nebo službu, ve skutečnosti nejvíce záleží na zákazníkovi. Každé jednání by mělo být vedeno k uspokojení JEHO potřeb. Je nutné porozumět JEHO postojům a sklonům. A vysvětlit mu, že Váš produkt nebo služba jsou chybějícím dílkem do stavebnice JEHO spokojenosti. Ne se snažit jakémukoli zákazníkovi hlavně prodat svůj produkt.”

Cítíte ten jemný rozdíl? Někdo mluví proto, aby prodal. Někdo mlčí proto, aby naslouchal. V prvním případě je středobodem světa produkt, ve druhém případě zákazník.

Introvertní svět Jacka Dorseye

Máte uzavřenou povahu? Spíše mlčíte, než exhibujete? Také slýcháte nebo Vám běhá hlavou: “Nemáš povahu na úspěch v obchodu/podnikání! Nejsi extrovert!”?

Jack Dorsey má pro všechny pochybovače pádnou odpověď. Vybudoval Twitter a investiční majetek přesahující pět miliard dolarů. Ano, jako introvert “bez jakékoli šance na úspěch”.

Byl rok 1987. Jedenáctiletý Jack vcházel do puberty. Zatímco běžní puberťáci mizí z domu, on byl zavřený ve svém pokoji. Zatímco běžní puberťáci usilují o pozornost druhých, on byl zavřený jen ve svém světě. Učil se programovat na počítači. A zajímavé bylo proč.

Rodiče ho vzali do New York City. Viděl světovou metropoli a byl fascinován. “Jen jsem seděl a pozoroval ten šrumec. Kolem mě chodilo a jezdilo tolik lidských příběhů, dělo se tolik neopakovatelných scén a dramat. Když jsme se pozdě večer vrátili domů a já zavřel víčka, pořád jsem ten klokot viděl. A rozhodl jsem se to vizualizovat.”

Nikdo jiný než introvert by nevytrval ve shánění všech dostupných papírových map New York City. Ulici po ulici převedl do počítače. Digitální mapu pak oživil miliony pohybujících se světel v různých barvách. Taxíky, hasičské vozy, záchranky, to všechno mělo svůj algoritmus pohybu.

“Jak u něčeho tak zbytečného můžeš sedět?” “Proč se několik týdnů soustředíš na něco, co...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům