Dovolíte hádanku?

Byl jednou člověk, který trpěl úzkostmi. Myslel, že je to prostředím, v jakém se nachází. Změnil prostředí. I pak cítil úzkosti. “To je divné, že se vrátily,” brumlal si pod vousy a navštívil další prostředí. Ani v něm úzkostmi nemohl spát.

Jak je to možné?

Odpověď je prostá: Úzkostem neutečeme. Ne proto, že by nás všude dostihly, ale proto, že je chováme v sobě.

Proč utíkáš?

Cítíme tlak blížící se zkoušky? Stresuje nás partnerský nebo pracovní vztah? Je nám těsno z již nastalé či teprve možné situace, z nejistoty neznámého?

Co vlastně způsobuje naše tísnivé pocity? Inu, naše touha utéct z přítomnosti.

Jak píšeme v magazínu FC, není to okolnost, člověk nebo děj, co nás stresuje. Úzkost vychází z nás samotných. Z našeho vnitřního nepohodlí. Nejsme v pohodě s tím, co je teď. Ve skrytu duše však doufáme, že to budoucnost změní. Zítřek, víkend, dovolená… že alespoň v důchodu přijde okamžik, kdy se budeme cítit lépe. (Jsme jako cestovatel v té naší hádance.)

Přitom řešení není v nějakém jiném místě nebo čase. Je v nás. V tom, jak dokážeme čelit stresovým faktorům, kterých je – uznávám – v dnešní době dost v každé chvíli na každém kroku.

Jak jim tedy čelit nejlépe?

Vědecké způsoby…

Všichni lidé sestávají ze dvou entit. Z duše, s níž si vědci neumějí poradit, a z těla, které máme proto, aby nehmotné duši umožnilo projevovat se v hmotném světě. Tělo, protože je hmotné, je pastvou pro fyziky, chemiky, biology… Co vyzkoumali? Jak snížit hladinu stresu?

1. Hořčík. Zklidňuje nervový systém. Potřebujete doplnit? Nejvyšší podíl hořčíku v sobě mají (z ovoce) datle, sušené meruňky a banán, (ze zeleniny) špenát, sójové boby a artyčoky, (z luštěnin) čočka a burské oříšky, (z mas) candát a tuňák, (ze sýrů) parmezán, (z cereálií) ovesné otruby a pohanková mouka, (ze superpotravin) kakaové boby.

2. Pozornost věnovaná dechu. Zajímavý poznatek! Kdykoli se začneme soustředit na dech, ten se automaticky zpomalí a prohloubí. Obnoví se náš přirozený biorytmus, původní nastavení ladící s přírodou. A začne nám být lépe. Má to i biologický důvod: MENŠÍ počet HLUBŠÍCH dechů totiž dopravuje do plicních sklípků (alveolů) a následně do krve VÍCE kyslíku než VĚTŠÍ počet MĚLKÝCH a rychlých dechů.

Jak všichni víme, ve stresu/spěchu dýcháme kvapněji a povrchněji. Jsme ukvapení, nerozvážní, chybujeme. Hůře nám to myslí. Protože má mozek méně kyslíku. Naopak hluboký nááádech a dlouhý výýýdech úžasně zvyšují citlivost našeho vnímání. Zostřují myšlení. Všechny smysly mají najednou více kyslíku. Zesilujeme. Zatímco při vlažném dýchání naopak vadneme, usínáme, ztrácíme...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům