Každý z nás vydrží hodně. Sneseme hodně ran. Říkáme tomu statečnost.

Každý ale také máme své hranice, kolik CHCEME vydržet a snést. Říkáme tomu důstojnost.

Kdy ještě jsme ve vztahu stateční, a kdy už naivní?

Kdy ještě svůj čas investujeme, a kdy už marníme?

Když se každé páteční ráno scházím se čtenáři magazínu FC, tím nejčastějším dotazem je: Jak byste se na mém místě zachoval Vy? Je to zbytečná otázka, protože každý máme svůj práh bolesti a co bolí mě, to Vás ještě bolet nemusí, a naopak. Ale je fér odpovědět.

Jak uvažuji já

Jak vypadají znamení, které mi dávají varování, že je čas odejít? Kde je moje mez, kdy ještě na vztahu pracuji a kdy už rezignuji? Kolik ran snesu?

Já počítám jizvy. Ty rány na srdci, které se už nedají vyhladit, a já jsem za to rád, protože mi navěky připomínají, co jsem kdy překonal. Zjistil jsem, že těch jizev snese srdce devět, deset už ne. S desátou už vím, že odcházím.

Zdaleka se to netýká jen lásky, i když na jejím příkladě to popíšu. Vydržíte totéž?

1. jizva: Partner po mně požaduje, abych byl někdo, kdo nejsem.

Omlouvám se, nejsem zboží z Alzy, aby mě vyměnili kus za kus. Jsem, jaký jsem, pracuji na svém zlepšení, ale nemohu být někdo úplně jiný.

Existují pouze dvě možnosti. Buď přijmu, že jsem “špatný” a budu se tím budu trápit, nebo se s tím, jaký jsem, vyrovnám, smířím.

Jako hodně mladý jsem se, přiznám, trápil tím, jaký jsem, chtěl jsem se kdekomu zalíbit, ale čím víc jsem se o to snažil, tím nešťastnější jsem byl, protože si mě každý člověk představoval jinak – podle svého vkusu. Já jsem zatím rozbil mozaiku svého Já na milion střípků a dlouho jsem to chaotické puzzle nebyl schopen složit zpátky.

Od té doby vím, že je mnohem snazší vyplnit prázdné místo vedle sebe, kde býval někdo, kdo mě chtěl pořád měnit, než vyplnit prázdné místo v sobě, kde jsem dříve býval já sám.

2. jizva: Partnerovy činy neodpovídají slovům.

Jednou z prvních dovedností v životě, kterou jsem se naučil, bylo chodit. Znamená to řádně střídat pravou a levou nohu. Pro mě jako kojence to bylo děsně složité, dnes už mi to připadá snadné. Zjistil jsem, že střídáním pravé a levé nohy mohu dojít jakkoli daleko.

Když chci ale dojít co nejdál ve vztahu, musím pochopit jinou jednoduchost....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům