Jste ve vztahu partnerském, rodinném nebo pracovním s člověkem, kterému se snažíte pomáhat nebo alespoň neškodit, ale on Vám oplácí ve zlém?
Vždy jste v jeho očích ti špatní, ti vinní, je vůči Vám zahořklý, podrážděný, agresivní, aniž mu zavdáváte příčinu?
Změnil se jeho vztah k Vám z obdivu v nenávist? Vyčítá Vám dnes to, co dříve považoval za Vaši přednost? Chová se už víc jako protihráč než spoluhráč? Cítíte z něj, že je šťastný, když jste nešťastní, a naopak že je nešťastný, když jste šťastní?
Co to s tím člověkem? Jaký za ním může být příběh?
I to jsou otázky, které pokládáte ve svých anonymních příspěvcích v uzavřené skupině, i proto jsem vytvořil tištěný kurz Jak nevyhořet. Soustavné srážení a jiné toxické chování totiž dokáže ovlivnit člověka psychicky i fyzicky. Také proto kurz Jak nevyhořet směřuji ke zdraví.
Dnes tedy, na Vaši žádost, objasním střet se slabochem. Proč se tak chová, proč mu v takovém rozpoložení vůbec není příjemně a proč tedy existuje potenciál, že se změní a zlepší, potažmo za jakých podmínek se tak stane.
Pojďme si to v dnešním klubovém článku vysvětlit krok za krokem.
1. Proč: teorie zrcadel
Znáte teorii zrcadel?
Říká, že co v nás lidé vidí, je závislé hlavně na tom, jací jsou oni sami.
Jako v té legendě:
Před branou města sedí stařec. Cizinec se ho ptá: “Jací lidé žijí v tomto městě?”
Stařec na to: “A jací byli tam, kde jsi byl naposledy?”
“Úžasní. Měl jsem je rád.”
“Pak takoví,” praví stařec, “budou i tady.”
Následně přijde ke starci jiný cizinec: “Jací lidé žijí v tomto městě?”
Stařec se opět otáže: “A jací byli tam, kde jsi byl naposledy?”
Cizinec se zachmuří: “Špatní. Neměl jsem je rád.”
Stařec krčí rameny: “Pak takoví budou i tady.”
Teorie zrcadel říká, že pokud si nás neváží někdo, ještě to neznamená, že si nás nebude vážit nikdo.
Stejně tak pokud nás někdo nenávidí, očerňuje, viní či nám závidí, může to být spíše jím než námi, respektive možná máme něco, co on sám nemá a co by chtěl mít – potom na nás může nenávidět to, co ve skutečnosti nenávidí na sobě (v tom, co máme my, spatřuje a nenávidí to, co nemá sám).
Teorie zrcadel má mnoho vrstev: To, že se někdo na nás snaží najít to špatné, může znamenat, že na nás nesnese to dobré. Anebo: To, že se na nás snaží najít to zlé, může znamenat, že se pokouší najít důvod, který mu pomůže ospravedlnit to, jak zle se k nám chová.
Ve všech případech ale chování druhého vypovídá převážně o něm, tak jako chování naše vypovídá převážně o nás.
2. Proč: Je to důležité
Proč nepodceňovat, s kým tvoříme vztah?
Toto je obrázek, který si pamatujme:
Vyjadřuje podstatu každého vztahu: Každý vztah je jako řetěz. Jeho pevnost není dána tím nejsilnějším, ale nejslabším článkem. Tam, kde nevydrží nejslabší článek, praskne celý řetěz. Žijeme-li tedy s vnitřně slabým člověkem, jehož psychickým programem se stalo oslabovat druhé, protože na víc necítí sílu, pak nejenže takový vztah nevydrží, ale my z něj můžeme odejít s pocitem, že vlastně nejsme dost dobří, že nemáme žádnou hodnotu, že si nezasloužíme dobré zacházení, a to proto, že s námi takto dlouhodobě jednal slabý protějšek.
Zkráceně se mu říká slaboch. Druhé ponižuje jen proto, že se pak cítí silnější. Závidí to, co máme, protože ví, že sám toho není schopen dosáhnout. Nebo přesněji: není OCHOTEN. Nedokáže nebo nechce na sobě pracovat. Srazit ty, kteří na sobě pracují, je pro něj snazší.
3. Jak poznat
Střet se slaboch velmi bolí. Ubírá sebevědomí. I silného, sebevědomého a do té doby soběstačného člověka činí zesláblým, a to aniž by si slaboch sám něčím pomohl. On zničí druhé, ale tím paradoxně i sebe. Z jeho blízkosti totiž zmizí člověk, který by mu mohl pomoci – příklad, vzor, inspirace.
K tomu by však slaboch potřeboval překonat své slabosti. Přiznat si chybu nebo problém a zapracovat na jejich odstranění. Ale to není snadné. Každý to nezvládne. Slaboch ne. Kdyby to zvládl, slabochem by okamžitě být přestal. Slaboch tak bohužel neposouvá sebe ani vztah dopředu. Nehodlá řešit problémy, protože “ty nejsou moje”. Tváří se, že nedělá chyby, zato chyby vidí vždy na těch druhých. Sám se nedokáže omluvit ani dospěle rozejít. Je jako dítě. Proto neuzná ani následujících jedenáct základních chyb. Nepochopí, že ho ty chyby brzdí. Většinou jen vykřikne: “Tohle já nedělám!”
Co tedy slaboch “nedělá”?
1. Zbytečně odsuzuje
Kdykoli soudíme člověka, nic se o něm nedozvídáme. Posmívat se můžeme komukoli, každý je totiž jiný než my a každý v životě dělá chyby. Vadí-li nám ale něčí jednání, jediný způsob, jak toho člověka můžeme změnit, je vlastním příkladem, ne odsuzováním.
Silní lidé se dokážou udržet – dokážou být laskaví, ptát se na příběh, který vězí za chybným chováním člověka, naslouchat. Slaboši nemají ponětí, co je to velkorysost, vstřícnost a být někomu blízký. Díky tomu nikdy nepochopí, že to jsou oni, kdo se ve vztahu izoluje, kdo se druhému vzdaluje.
2. Pohrdá lidmi, kteří s ním nesouhlasí
Kdybychom měli pohrdat každým, kdo má jiný názor než my, pohrdáme celým světem. Opakuji: Každý jsme jiný, a tak to musíme brát.
Jestliže nás něčí jednání zklame, je to pouze proto, že neumíme přijmout odlišnost člověka – že se jeho způsob chování míjí s naší představou o tom, jak BY SE MĚL chovat. Každé zklamání je způsobeno chybným očekáváním.
Silní lidé jinakost druhých umějí rozdýchat. Vědí, že je zcela v pořádku, když druzí nesouhlasí, a neznamená to, že jsou horší. Ne, jsou jen jiní.
Jak varuji v Jak nevyhořet, slaboši neunesou opačný názor. Považují ho za morální povolení k tomu druhého urazit, ponížit, zesměšnit. Život se slabochy je velmi chudý, protože oni nedokážou ocenit jiné pohledy, přehodnotit svůj dosavadní životní styl, rozšířit si obzor a vzdělání. Jsou uzavřeni pouze v bublině své pýchy a vycházejí jen s těmi lidmi, kteří s nimi souhlasí – od takových se ale nikdy nedozvědí nic nového.
3. Má sklon zaměřovat se jen na nedostatky druhých
Slaboši nejsou schopni zesílit, protože nepovažují za nutné na sobě pracovat. Jsou přece už dokonalí.
O to víc je ničí, když vidí schopnější, úspěšnější a šťastnější lidi. Jak může někdo takový existovat, když ONI sami jsou přece dokonalí?
Aby v iluzi o vlastní dokonalosti přežili, hledají na druhých vždy to špatné. Pokaždé něco najdou, neboť nikdo nejsme dokonalý. Tito slaboši pak cizí nedostatky torpédují, kritizují, zveličují. A když na druhém momentálně nevidí žádné nedostatky, nevzdají se – klidně obrátí svůj pohled do minulosti. A pak druhému vyčítají to, co kdysi provedl, bez ohledu na to, že si to již dávno odpykal.
Silní lidé dokážou přijmout člověka komplexně – i s jeho nedostatky. Jsou k němu laskaví, nešetří komplimenty, a když se druhý cítí pod psa, připomínají mu jeho přednosti, nikdy ne slabiny. Ostatně, tento rozdíl v chování jasně vykresluje povahu vztahů, jejichž součástí jsou silní/slabí lidé.
4. Pomlouvá partnera před okolím
Zdá se to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům